Solange: Teror v dívčí škole (1972)

Žluťásek pochybný jako skoro všechny ostatní se co do scénáře pozvedá nad průměr žánru. Některé zdroje uvádějí, že se točilo podle předlohy Edgara Wallace, jiné to popírají; každopádně film jmenovaného lecčím připomíná. Pár nepříjemných okamžiků, Morricone místy standardně líbivý, za kamerou nikoli sám režisér, ale pozdější zlobič Joe D´Amato; představitelka titulního děvčete (svého času se prý nepodloženě prohlásila za vzdálenou sestřenku Bustera Keatona) si moc nezahrála.

Naprosto skvělé giallo a řekl bych, že nejlepší z tematiky - vraždy v dívčí škole. Po letech jsem si téměř nepamatoval, nyní zvedám původní hodnocení o hvězdu. Hned úvodní hudba nenechá na pochybách, kdo je autorem. Pochválit musím skvělou kameru, která zprostředkuje tu poetický záběr na loďce u vody, tam noční scenérii s domem, kde svítí jediné oranžové okno, a nakonec brutálně zabitou dívku, kdy divák vidí vše. Skvělá výstavba příběhu, pomalé dávkování a marné hledání vraha dívek z internátní školy. Nechybí sprchy, šmírák, zpověď v kostele a tajemství spojující zavražděné. Fabio Testi má tak trochu kukuč Conneryho a chová se jako chameleon. První vypuštěná lež mu ale řádně zavaří a dožene ho dřív, než tomu bývá normálně. U dívek není vůbec jisté, zda je vrah dostane, či ne, což stupňuje napětí. Ač nůž je prodlouženým penisem muže, zde je jeho význam ještě trochu jiný. Na střeva ven sice nedojde, ale na srp v břiše ano. Výborné.

Přiznám se, že tohle je moje první setkání s Dallamano(vou) tvorbou. Zároveň je to druhej giallo kousek z výzvy od uživatele G04T. Jde o giallo s docela pomalým tempem. Vraždy tady jsou jakoby spíš v pozadí. Snímek se spíš zaměřuje na detektivní linii což zrovna dvakrát nemusím. Tady mi to, ale kupodivu zas tak nevadilo. Těšil jsem se na C. Keaton, ale ta dostala zatraceně málo prostoru. Za což samozřejmě ona nemůže. Na scéně se objevila až cca v 83 minutě. Což je škoda. Jinak mě ale film celkem zaujal. Pochválit musím výběr postav. Velkým a stěžejním plusem je hudba E. Morricone(ho), která dává tomuhle snímku úplně jiný rozměr. Kdyby to šlo hodnotím 3 a půl hvězdy. Jelikož to nejde tak se přikláním ke slabším 4 hvězdám.

Tenhle film si tag "giallo" zaslouží oprávněně, protože tohle splňuje snad všechny požadavky. Nemůžu si pomoct, ale vždy, když dokoukám nějakej film a vidím, že je otagován jako "giallo", hned si musím říct "tak bylo to giallo nebo ne?". (většinou to samozřejmě giallo není) Tenhle snímek mě oslovil hlavně způsobem vražd, který jsou opravdu netradiční. Ke konci mi film připomínal The Last House on the Left (1972), kde se nás Craven taky ptal jestli mají rodiče právo pomstít své děti. Jsem spokojen s tím, co jsem dostal. Překvapivě nádherná kamera pozdějšího porno režiséra/kameramana D'amata mě zaujala stejně tak, jako Morriconeova hudba. Pro milovníky gialla povinnost.

Podľa tamojších komentárov som sa pripravil na pomalšie tempo tohto gialla, avšak pravdupovediac okrem strednej časti mi úplne vyhovovalo. Rozhodne bol vhodne zvolený hlavný hrdina, ktorého si zahral charizmatický Fabio Testi a ktorý podľa môjho názoru spolu s niektorými postavami podal nadpriemerný herecký výkon. Originálny spôsob prevedenia vrážd spoločne so spletitým príbehom a dostatočne vysvetleným motívom vraha bol podfarbený nápaditou kamerou rozhodne talentovaného Joe D'Amata. Trochu netradične veľký priestor v tomto inak čistokrvnom gialle zaberá detektív a už som celkom zvedavý na ďalšie diely tejto "shoolkiller" trilógie.