Sněhurka (2009)

O nemeckej filmovej tvorbe mám všeobecne hodne nízku mienku, no a v prípade televíznych snímkov a seriálov je to ešte horšie. Zistil som, že Nemci nevedia točiť filmy, a preto sa ich produkcii vyhýbam. Avšak občas predsa len natrafím na nejaký ten titul s označením made in germany. Teraz naposledy to bola rozprávka zo série príbehov bratov Grimmovcov "Snehulienka" (Schneewittchen), ktorú v roku 2009 natočil režisér Thomas Freundner. Na to, že je to nemecký televízny produkt, tak to vôbec nebolo až také príšerne nepozerateľné, ako som sa pôvodne obával. Snehulienka bola síce neskonale naivná, ale sympatická. Zlá kráľovná bola fakt vrcholne protivná. A siedmich trpaslíkov hrali liliputáni. Ja som sa pri tom celkom fajn pobavil. **

Když si vzpomenu na další německé "kvalitní" pohádky, tak musím uznat, že toto byl pro mě větší nadprůměr. Dějově se to vůbec nevymykalo obyčejné známé předloze, ale možná to je i dobře, Karkulka (USA 2010) se vymkla a víme, jak to u fanoušků dopadlo :). Na pohádku vcelku dobré, herecky to je taky dobré. Kostýmy jsou taky v pořádku, jen to zrcadlo... to by šlo udělat tak krásně a né do toho dát vyklíčovanou hlavu nějaké ženy, to bylo sprominutím příšerné... 55%.

Doteraz som bol z najnovšieho spracovania rozprávok bratov Grimmovcov ich krajanmi nadšený. Gýč môže byť aj užitočný, ak je milo spravený. Ale toto bolo odpudivé, dokonca Snehulienka sama bola nesympatická. Mám rád, keď sa rozprávky pojmú inovatívne, ale táto bola "prázdna." Nevadí mi najivita príbehu a ak rozprávka má pozitívnu atmosféru, prehliadam chyby scenárov. Tu ale všetky postavy pôsobili ako slaboduchí úbožiaci, ba až debili.

Ta černovlasá Němka Laura Berlín docela ještě ušla, vlastně to bylo jediné, co se mi na této (ne)pohádce líbilo. Vedle těch malformovaných trpajzlíků její krása ještě víc vyčnívala. Ostatní v celé této nezvládnuté šaškárně stojí za vyližpepu. Jako bych německým soudruhům nejraději řekl: "Tudy ne, majn frojnden. Držte se radějiStefanieneboAhoj, strýčku doktorea neprzněte nám pohádky, vy Geršáci."

V jednom království měli opravdu děsivého šaška, taky tam měli Sněhurku a posléze čarodějnici a takové ukecané zrcadlo, co neumělo odpovědět přesně na otázku a v tom bylo jádro problému. Princ s vízorem frajírka s pionýrem či jinou epesní motorkou, jak jsme je vídali v osmdesátých letech, už to nemohl příliš zhoršit. Nemohl do okamžiku, kdy se Sněhurkou na samém konci začal tančit - do rytmu děti, do rytmu!