Sladký čas Kalimagdory (1968)

Při sledování tohoto zvláštního filmu jsem si vzpomněl na jiné netradiční ztvárnění lidského života a osudu a to naPodivuhodný případ Benjamina Buttona. V tomto případě je to výrazně více poetické (výbornou složku zde tvoří hudba) a má to i takovou příjemně lehkou erotickou atmosféru. Ale ta základní pointa filmu, kdy člověk svým tělem mate své okolí a není povětšinou schopen naplnit očekávání druhých, protože uvnitř je někým jiným než navenek, ta mi přišla svým způsobem podobná.  Z jednotlivých ročních období/životních etap se mi asi nejvíce líbilo jaro/dětství, které mělo příjemně hravou náladu a je nejvíce humorné (viz asi nejvíce ve scéně pod stolem, kde Jonáš pozoruje a hraje si s ženskými nohami, jako by to byla zcela nevinná hra). Naopak podzim života byl možná pojat až trošku rozvláčně, i když jistá deprese, která tu na mě dýchla, zcela bezpochyby odpovídá tomu, jaké stáří. bývá S příchodem zimy se na scéně (byť jen na krátko) objeví půvabná Magda Vašáryová a člověk se při jejím sledování lehce ztotožní s jejími slovy:"Nechť Boh dá, aby bola dlhá zima"

Jeden z mála režisérskych počinovLeopolda Laholu- a zároveň jeho posledný pred predčasným úmrtím - predstavuje dieloSladký čas Kalimagdoryz roku 1968. Surrealisticky poňatý počin, založený na literárnej predloheJana Weissa, je príbehom o Jonášovi (Rüdiger Bahr), ktorý opakovane počas jedného roka prežíva všetky etapy ľudského života v závislosti na ročných obdobiach. Snímka, zachytávajúca postupne sa meniaceho Jonáša (najmä čo sa jeho správania, vystupovania a priorít týka, keďže od začiatku až do konca vyzerá rovnako), zároveň pracuje s viacerými bizarnými až paradoxnými situáciami, ktoré práve znásobujú celkový surrealizmus diela. Detské túžby a sny tu postupne nahrádzajú živočíšne pudy a podmaňovanie si žien. Príbeh ako taký obsahovo síce neponúka hlbší význam, ale je dobré, že si dokáže držať ucelenú formu a napredovať, čo vidno na zvládnutom charakterovom vývoji Jonášovej postavy aj toho, ako naň reaguje okolie. Napriek tomu, že snímku možno vnímať ako československú, vznikla v koprodukcii so západonemeckými štúdiami, čo sa odzrkadľuje nielen na hereckom obsadení, ale tiež na výprave. Ak už je reč o hereckom obsadení, vo filme sa objavujú viaceré zaujímavé tváre, vrátane predstaviteľa hlavnej postavy Rüdigera Bahra, svojskéhoOtta Sterna, ale takisto plejády vskutku atraktívnych herečiek, ktoré sa ukazujú v nejednej lascívne ladenej scéne.Sladký čas Kalimagdoryzaujme aj vizuálne. Na to, že ide o počin z roku 1968, je natočený ostro a v sýtych farbách, čo zvýrazňuje jednotlivé scény. Vďaka tomu je vizuálna stránka jednou z jeho najvýraznejších čŕt. A hoci má Laholova snímka ako celok skôr klesajúcu kvalitatívnu tendenciu, dobrá a zaujímavo poňatá prvá polovica je schopná vyvážiť slabšiu druhú polovicu. Vo výsledku tak ide o film, ktorý je obstojný a schopný "predať" so sebou nesúci surrealizmus.

Surrealisticky laděný snímek o neslučitelnosti přirozeného, přírodního rytmu s tím konvenčním, společenským předkládá divákovi již svými prvními obrazy novou životní formu: mladík Jonáš na ploše jediného kalendářního roku prochází celou cestou lidského bytí – od dětství po stáří. Nejde však o výjimečnou odchylku, nemoc nebo zmocnění, ale o střípek neznámé mythologie, na niž tuto anomálii povyšuje především příchod druhého, podobně disponovaného člověka – Damby. Kolik jen je takových a odkud přicházejí? – Slibný námět zpracoval Leopold Lahoda opravdu nevšedně: dominanty jednotlivých životních období vyhranil do krajnosti, a hrdinu tak obestřel mlhovinou šílenství. Chorobná hravost dětinství se přelévá v nezkrotnou živočišnost léta, aby se uzavřela nezvladatelnou ospalostí podzimních týdnů, která již předjímá zimní spánek. Zatímco Damba možnou nestabilitu v proměnách rozřešil tak, že se hned po probuzení začíná důsledně vztahovat k létu, Jonáš se každým svým krokem míjí se světem, v němž se pohybuje, a své místo si musí vyvzdorovat – než o ně zákonitě přijde: s trpkou pravidelností klame všechna očekávání. S létem ztrácí svou dětskou nevinnost a nechávaje se ochočit, odchází, aby prosníval svůj zimní sen v náručí své vysněné Kalimagdory.

Zaujímavý príbeh so zaujímavou časovou hrou o mužovi, pre ktorého je rok ako deň. Na jar je ako dieťa v lete vášnivý mladík, na jeseň unavený muž a v zime spí, Film akoby sa snažil o nejaký umelecký koncept. Herci v tomto smere robia čo môžu, ale žiaľ ani spôsob rozprávania veľmi nepomáha a príbeh pôsobí mdlo a nevierohodne.

Jan Weiss (1892–1972), autor románové předlohy tohoto filmu, vynikal živou a poněkud bizarní imaginací. Psal texty z oboru fantasy a sci-fi v době, kdy tyto žánry u nás ještě nebyly běžné. Napsal také nějaké realistické povídky z prostředí zajateckého tábora a svou hřivnou přispěl i k oneirické literatuře. Jeho román Spáč ve zvěrokruhu (1937) není příliš čtivé dílo, ale přesto podle něj natočili koukatelný film, i když ten Asiat, který mě štval už v knize, mě tady štval úplně stejně: odporný, nechutný, primitivní chlap oplývající hloupými kecy. Nechyběly však ani pěkné scény, třeba jak chlápek jezdí ležící slečně po korzetu dětským parníčkem a houkáním napodobuje lodní píšťalu. Někde je hladina rovná, jinde se zase zvedají vlny. Její korzet je modrý jako moře, kalhotky ostatně také. Že by tam byl nějaký záliv nebo přístav? Když děvče pochopí, že nejde o svéráznou milostnou předehru, ale že chlápek je buď magor nebo si z ní dělá srandu, dá mu facku. Erotických scén je ve filmu víc, ale snad každá je nějak ujetá. Weiss měl pro tyhle věci cit a kromě toho nebyl autorem, který by se vyžíval v optimistickém pohledu na svět. – Škoda, že nebyl zfilmovaný Weissův stěžejní fantasy román Dům o tisíci patrech, který se vyznačuje vysloveně filmovým viděním. S dnešními technickými výdobytky umožňujícími ukázat na plátně nejrůznější speciální efekty by se podle něj dal natočit úchvatný film. Příznivci žánru sci-fi by možná ocenili zfilmovanou novelu Meteor strýce Žulijána. Nevybavuje se mi žádná jiná sci-fi kniha, která by měla tak příšerný konec. Slovo „příšerný“ zde používám ve významu děsivý, šokující, beznadějný apod.