Skrytá hra (2019)

Špionážní thriller s prvky komedie i dramatu na pozadí reálných událostí kubánské krize. Je to dobře natočené, místy je to podáno s velkou nadsázkou a zábavně. Umně se střídá poloha komedie a dramatu. Chvílemi to skoro připomínalo film od Gáje Ričího. Hezky pěkně, Poláci! Jenže to tak nějak vyšumí. Bez velkého zvratu či katarze. Díky tomu jsme ještě na světě, ale není až tak zábavné se na to dívat. Takže nakonec jsou to tři, ale zatraceně tučné!

Bill na E4. Šach. Skvelá ruskoamerická špionážna záležitosť v poľskom prevedení neobvyklých kvalít. Vadila mi snáď jedine hudba, ktorá chcela rozhodne viac obmeniť, ale inak to bolo bezchybné. Bod navyše získal zvrat na hajzli. Extra bod dávam aj za filmom prepletené archívne dokumentaristické zábery. Výborná špionáda. Kvalitka.

Od filmu jsem dle zdejších recenzí čekal napínavý thriller, který se mi zaryje do hlavy na pěkně dlouhou dobu. Ale bohužel...Do této kolonky film nemohu zařadit. Což o to...Po technické stránce se tomu asi nedá moc co vytýkat. S vyšším rozpočtem by to nejspíše vypadalo ještě o chlup lépe, ale jak říkám, tato stránka filmu nijak neškodí. A herci? Pullman všem jednoznačně dle očekávání kraluje. Ale...Příběh mě zklamal. Což považuji za stěžejní selhání. Chvílemi se film vleče (opravdu jsem sledoval hodinky, což se mi moc často nestává) a nenabídne kromě jedné čestné výjimky nějakou zapamatovatelnou scénu (jako ano, ta scéna na toaletách, ta překvapila...ale mělo toho být více). A závěr za mě autoři překombinovali. Už se v těch dvojitých agentech zamotali způsobem, z kterého nebylo cesty zpět. Škoda. Náběh na kvalitní podívanou tam rozhodně nechyběl. Za mě dávám 5/10

Nápad na šachový souboj mezi Rusákem a Američanem v době karibské krize, kdy jak jedna, tak druhá velmoc si honí ega, kdo je lepší, a to i za cenu mrtvých agentů a snad možná i nějakého toho spolku šachistů, není úplně marný. Ale natočené je to nudně, bez invence, prostě jen čekáme na konec, jestli to dopadne podle očekávání, a ti demokratičtější vyhrají. Vlastně je to ozvláštněno tím, že americký šachista, profesor v podání Billa Pullmana, nejlíp hraje, když je totálně ožralý. Jo, a pak je tu taky hypnotizér  a opilecká procházka Varšavou se vzpomínáním na válku, ale pořád mne nic z toho nedovedlo vytrhnout z celkové letargie, jež plynula z až otravné předvídatelnosti lineárně nalinkovaného příběhu (kdo viděl Rockyho IV, ví, o čem mluvím, jenže tam je to přiznané a nehraje si to na umění). A vlastně mi i dost vadí, jak je to uměle naroubované na dnešek (on ostatně i ten sovětský šachista má vizáž Putina) s tou patetickou výzvou na konci., takže to nakonec připomíná ze všeho nejvíc právě angažované komunistické agitky a budovatelské filmy, Ostatně - neuteklo mnoho let, a situace je zase jiná.

Vnímám to jako ukázku ohromného sebevědomí soudobého polského filmu. Varšava jako hlavní město intrik studené války, špičkoví herci z celé Evropy, polská filmová superstar jako plnohodnotný parťák světové, hollywoodské filmové superstar... Úspěšný polský producent si stavěl křiklavý pomník, který nikdy neuzřel na vlastní oči. Tenhle záměr mu vyšel, ale jeho Bohové se mi líbili podstatně víc. Navzdory svému názvu nebyli tak namachrovaní a drželi se příjemně při zemi. Tady bylo naopak všechno velkolepý, a to pak není těžký sklouznout do určité trapnosti. Nebylo jí moc, nebyla tak okatá, ale byla. Nemrzí mě to, je to daň žánru.