Skin Walker (2019)

Tento film má jeden z nejhorších střihů, jaké jsem v poslední době viděl. Má tisíce střihů, flashbacků a flashforwardů. V každém střihu se postavy náhle objeví na jiném místě, což zcela rozkládá příběh. A skvělým trikem filmu je, že je to příběh, který by, kdyby byl vyprávěn uspořádaným a lineárním způsobem, byl neuvěřitelně jednoduchý. Ale tímto způsobem vyprávění mu dodává určitý pocit komplexnosti, který scénáři chybí. Má dobrou atmosféru, přesvědčivé a solidní herecké výkony a dobrý produkční design... dokud se nedostaneme ke střihu. To ho dělá nudným, zbytečně matoucím a únavným na sledování. Pokud si rádi komplikujete život, užijete si ho víc.

Zase jednou film vyloženě pro okrajový publikum. O čemž hovoří i zdejší hodnocení. Pouze 78hodnocení a 39%. Za mě Skin Walker není špatnej film a určitě má něco do sebe. Nemám nic proti tomu když film vytasí nějaký ty flashbacky. Tady jich ale bylo, že už byly spíš kolikrát rušivým elementem. Nejznámějším hereckým xichtem je tady pak samozřejmě Úd Kier. Na jedno podívání OK.

Je to divný film o vyšinuté ženské. Skin Walker je zvláště v druhé polovině nepřehledný a chaotický, kdy se v rychlém sledu míjejí pokroucené vzpomínky, obrazy a představy šílené ženy. Střih mi připomínal blikající, rozbitou žárovku a podobný rádoby moderní, art. přístup mi byl nepříjemný. Ne že by divák netušil o čem to asi je, že možná není všechno tak, jak se zpočátku zdá a že by nedával vůbec žádný smysl. Potíž je v tom, že kdyby se mi někdo zeptal, co mi sledování tohohle dílka přineslo, řekla bych hlavně tíživej pocit a zbytečnou depku. Vžívat se do myšlení a dostávat se do kůže nemocného člověka není opravdu nic zábavného, pokud se tak neděje alespoň hlubší, psychologičtější a umělečtější formou. Nevím, jestli je to přímo na odpad, ale osobně nějak nevím, za co bych měla dávat alespoň hvězdičku.

Film je plný vizuálne podmanivých a vypiplaných scén, ktoré samé o sebe pôsobia vysoko profesionálne a je radosť sa na ne pozerať, bohužiaľ už ako celok vo filme nefungujú, na čom má najväčší podiel dosť zmätočný scenár s množstvom nezodpovedaných otázok a nevýrazné tempo filmu, ktoré je od začiatku dosť pomalé aj keď s prísľubom riadnych jatok na konci. Tie však nikdy neprídu, čo je škoda, lebo nábeh na to bol.

Příběh obecně je v rámci žánru "psychologizující thriller" vcelku dobrý, i když nepříliš originální. Ale protože naschválnický a elitářský rejža zvolil k jeho vyprávění evropskou krkolomnost a chaotický střih (snad aby se odlišil od zaoceánské přímočaré jednoduchosti), leckterý ubohý lopaťák z něho možná bude mít trochu zamotanou kedlubnu (pokud se tedy k filmu vůbec dostane). Já osobně bych tedy určitě uvítal aspoň méně exaltovanou formu. K plusům patří zajímavá hlavní představitelka, podivínský otec Udo, maska brášky a závěrečný titulkový song, který mi připomněl moje oblíbené Joy Division.