Sirény z kabaretu (2015)

Hans Christian Andersen by asi nadšený nebyl. Na druhou stranu tenhle misantrop traumatizoval generace dětí, mě nevyjímaje, takže ať si trhne. Muzikál je samozřejmě nejlepší filmový žánr, a horor je hned v závěsu, jejich propojení proto z logiky věci musí být pecka. Před shlédnutím mě trochu děsila ta polština, protože jsem jí vždycky měl za jazyk, ve kterém by zpívání mělo být zakázáno. Ale překvapivě vůbec nevadila a ten polský popík mě docela chytnul. Ještě ke všemu to má pár příjemně krvavých momentů a většina scén je zalitá neonovými světly. No nechceme tohle od filmu vlastně všichni?

Film, ktorý je veľmi sebavedomo napísaný a najmä zrežírovaný, takže otázka neznie, aké chyby by sa mu dali vyčítať, ale či vás svojou prazvláštnou atmosférou dokáže pohltiť. Ak nie, tak mu ťažko budete pripisovať nejaké klady. Spočiatku som sa bál, že to bude hororová komédia s pesničkami, ale ono je to niečo, čo sa ťažko charakterizuje slovami, ale dá sa aspoň konštatovať, že film začne byť od istého momentu dosť nekompromisný. Mladé herečky sa neboja ani viacerých fullfrontalov. Vzdialene mi to pripomenulo Sedmikrásky, ale tým bude lepšie sa neriadiť. Či ma výsledok presvedčil si takto krátko po pozretí istý nie som, ale zhypnotizovaný som dostatočne.

Ty vole, tak tohle je řádný bizarro absurdní gore horrorový muzikálový kdovíco všechno ještě úlet. Osmdesátková výprava, barevnost, naprosto úžasná a boží italo disco hudba, skvěle podchycené a obsazené postavy. Na druhou stranu, ze země, kde vznikla Sexmise, Kingsajz nebo Kolysanka ne úplně překvapení. Muzikály fakt nedávám, ale tohle je třetí, který jsem přežil a dám ho klidně znovu.

Osemdesiatkovy bizár s piosenkami pripomínajúce východný blok, ale aj poľskú pop music súčasnosti.Olšanskejzase zabudli dať šaty, alebo ich stratila, skôr chtiac ako nechtiac, niekde vo varšavskom metre. Pridáva sa k nej ajMazurek Marta, ale či ten pohľad na ňu je lepší než na MiňaMazureka vychádzajúceho z jazera, toť otázka.

S vlkodlaky, zombiemi, upíry či upírky se můžeme v horrorech setkávat pravidelně, ale aby si podobné vlastnosti přivlastnily sličné mořské panny, proměňující pod vodou své nohy v rybí chvosty, to vnímám jako nečekaně originální zjev na poli žánru. Nezůstávájen u toho, přidat k dobru nutno i nevšední, až lyricky pojaté muzikálové(!) zpracování fantaskního příběhu plného romantiky, magického tajemna i prolité krve. Absolutně jsem netušil, co od Poláků v takto neotřelé žánrové kombinaci čekat, ale byl jsem často uchvácen atmosférou a naprosto pohlcujícími muzikálovými čísly, které sice i vzhledem k častému kroužení kolem osmdesátkových diskoték nejsou pojaté vyloženě jako přehlídka hudebních žánrů napříč filmem, přesto vedle diska v září reflektorů dojde i na nějaký ten folkový popěvek (v krásném úvodě u jezera), jazzrock nebo emotivní muzikálové šansony. Moje pocity se občas pohybovaly na hraně menšího bizáru, u několika scén v čele s „ledovou“ operací bizáru byly dost nepříjemné a jednoduchý příběh se pohybuje kdesi na mezi drsnější moderní pohádkou a brakovým horrorem. Ale zpracování s originálním stylem, nadstandardním hudebním a scénickým ztvárněním i neobvyklým zasazením do socialistického Polska pro mě zVábení sirénvytvořilo do jisté míry hodně silný zážitek.[80%]