Šílená matka (2015)

Režisérka a scénáristka v jedné osobě Lorene Scafaria tímto svým dalším vztahovým snímkem jakoby navazovala na svůj předchozí počin „Hledám přítele na konec světa“ (2012) a dál vyvíjí příběh tentokrát poukazující na typickou charakteristiku matek svých dcer. Originální název „The Meddler“ v českém překladu „Vetřelec“ je daleko přijatelnější než název český distribuční, neboť z postavy matky, ve vynikajícím podání Susan Sarandon, v žádném případě žádná šílenost netkví. Jedná se o naprosto přirozený charakter s poněkud přehnanou laskavostí mateřského pudu, kdy se u své dcery snaží zaplnit životní prázdnotu po úmrtí svého manžela a otce dcery, která to vlivem svého mládí samozřejmě vidí jinak a bere to jako zasahování do svého života. Příběh nádherným způsobem naznačuje řadu hmatatelných pravd týkající se vztahů mezi rodiči a dětmi a je to provedeno v takové atmosféře, že se jistojistě na obou stranách barikády mnohá divačka i najde či vyvolá vzpomínky. Pro posouzení je použito několik zatrpklých, ale i úsměvných situací. Na konci příběhu tak, svým způsobem nuceně, nechybí zralé úvahy o pojmu truchlení. Bez ohledu na to, jak hluboký je smutek a bolest po ztrátě partnera, život jde navzdory všemu dál. Stejně jako spousta takových matek může být snímek poněkud frustrující, ale za vidění určitě stojí.

Niektoré filmy si nezaslúžia vysoké hodnotenie a iné zas to nízke. Myslím, že toto je ten druhý prípad. Obvykle sa vyhýbam "feel good" filmom, pretože sú strašne mimo reality a celá ich feel good aura je len ulepený ružový cukrík. Možno aj tento film trošku "lepí", ale je v ňom naozaj veľa z obyčajnej každodennej reality a nekĺže tak po povrchu. Vzťah mamy a dcéry je tu znázornený láskavo aj smutne: tak, ako to býva v živote. A v konečnom dôsledku je to aj veľmi pekná a nenásilná love story. Samozrejme, že Susan Sarandon jej herecky kraľuje v tom najlepšom zmysle. Mňa navyše potešil skvostný J.K. Simmons, ktorý by s tou svojou úprimnosťou, šarmom a sliepkami dostal aj mňa. :)

Vpodstatě je to film o hledání smyslu života v individualizované euroamerické společnosti, kde si někteří za peníze mohou koupit vše – zde včetně sebehodnocení a aktivit, kterými pak lze vyplnit volný čas – protože co jinak s ním, ta hrůza. Ona oázka, kterak by dané možnosti využili třeba… africké děti, které každý den přemýšlí, co budou jíst zítra, se opravdu během filmu opakovaně vtíravě nabízí. Zejména zpočátku, kde řada představených postav naplňuje onu osnovu „zbytečného člověka“, tak jak je známe z ruských románů 19. století, a to doslova a do písmene. Ale jinak je to povšechně příjemný, víkendový filmík tlumočící několik uklidňujících základních pravd (typu „jednou jsi nahoře, jednou dole“, „síla pozitivní mysli funguje“, „jestliže jsi tady pro druhé, nenech se druhými odradit, že to tak není“ apod.) podpořený kvalitními hereckými výkony.

role velmi těžká pro Sarandon,velmi emocionální.Ale role upištěných děvčat které s ní probírají své problémy a ona jim nadšeně radí a ony nadšeně rady přijímají a doslova jásají......Jen její dcera jí má plné zuby.Což já bych taky měla.Je něco jiného sdílet s někým čtyři zdi a něco jiného někoho potkat u kafe a za hodinu se ho zbavit a mít někde své soukromí kam mě ten otrava nepronásleduje.Takže jsem chápala Lori a její matka mi silně lezla na nervy s ní

Postava „Marnie“ pre S. Sarandon je absolútne šitá na mieru. Samotné zachytenie vzťahu matky a dcéry by však (z režisérskeho hľadiska) mal byť lepší. Naopak, najväčším ťahúňom celého príbehu sú spoločné (vedľajšie) scény dvojici S. Sarandon a J. K. Simmons. Tieto scény by mohli dostať väčší priestor.Osobné hodnotenie:70% (***)