Márnice (2005)

Film má jistou originalitu se zajímavým scénářem, který mohl být lepší. Postavy, které se zdají být pokryté krví, film jen kazí, protože jejich role v příběhu je nejasná a jsou spíše stíny než světlem. Je to nepochybně krev mrtvých, která se na nich objevuje, ale tento bod je pro film zklamáním. Zbytek, vzhledem k průměrnému hororovému žánru, jakého jsme v posledních letech tolik viděli, dělá z tohoto příběhu více než přijatelný.

Začátek filmu a jeho první čtvrtina celkem ušla, příjemné prostředí márnice a přilehlého hřbitova navodil správnou atmosféru, v druhé čtvrtině si film celkem rychle rozjel ve vyprávění a začaly se v něm objevovat typické kýče Béčkových filmů, no a závěr to dorazil úplně a smetl skoro všechnu snahu k nule. Konec absolutně nesmyslný, škoda.

T. Hooper natočil jen pár výborných hororů, zbytek je průměr. Přesto mám jeho filmy rád, i když zamrzí, že jeho talent se neprojevil u více snímků. Márnice jakoby vznikla v 80. letech, což kvituji, dojem snad kazí jen levné počítačové efekty v závěru. Hřbitov, márnice, tajemná plíseň a hrůza pod zemí. Škoda, že strachu moc nenažene a napětí dostává až poslední čtvrtina. Dojde na upadlou ruku, vytržené srdce i ustřelenou hlavu, z průměru to ale film nevytáhne. Plusem je pro mne sympatická D. Crosbyová, byť nejlepší role má už za sebou. Jinak barabizna je děsivá sama o sobě a na podzemí, kde jsou vidět odkazy na Texaský masakr, se tvůrci vyřádili. Výborná je hudba - Pentagram, Oedipus, Bongzilla, The Dillinger Escape Plan... A výživný konec si rozhodně ocenění zaslouží. Podivnost: vystudovaná patoložka používá při práci anatomický atlas, jako by to nikdy nedělala. Původní hodnocení ponechávám, znovu už se ale asi na film nepodívám.

Čo do žánrového kontextu veľmi hodnotný film. Medzi snímkami svojich generačne mladších nástupcov "torture porn" subžánru nultých rokov, spomeňme aspoň najviac emblematické mená: Eli Roth a Rob Zombie, pôsobí Hooperov film ako do prázdna vyznievajúe memento. V roku 2005 udávajú tempo ponášky na jeho staršie filmy (Dom tisíca mŕtvol), priameremaky, alebo gorefesty hlásiace sa k ich odkazu (Hostel). Márnica však medzi nimi, svojou schopnosťou budovať atmosféru, odkazovať na klasiku a zároveň prinášať silné vizuálne momenty, akoby stále upozorňovala na funkčnosť elementárnych princípov žánru. A tým aj na jeho zacyklenosť, ktorá nemusí byť vôbec na škodu. Horor nultých rokov je skrátka kruh ešte zakliatejší, než márnica v Hooperovom filme. Tak ráčte vstúpiť, Je to stále veľmi slušné panoptikum.

"V logice se nepitvejte, mrtvá těla užívejte!"Patoložka s mottem "Každý konec je pro mě začátek" zpracovává mrtvol kusy a mrtví pak dělají psí kusy. Aneb odsávání tělních tekutin může být nuda, ale i pěkný humus tanec. Obzváště vyskytují-li se ve filmu chcíplotiny rozverné, s kompulzivními poruchami chování: „Drž hubu, blbe!" Jak se miv plesnivé márnicilíbilo? Užil jsem si to. Např. patoložku vybalující po stěhování vercajk, čili nádobíčko: „Tohle je do pitevny, tohle do kuchyně... hlavně to nepoplést!" Líbila se mi i praxe hřbitovních dětí, noční rande mezi náhrobky, protože trocha strachu je spolehlivé afrodiziakum. Slovy pořádkumilovného, leč stydlivého šerifa: "Mladíci své dívky vystraší a potom je... potom je... svedou." Dostalo se mi také poučení, že strašidla drží dietu, pročež je nadměrné množství soli spolehlivě zrakví, i důrazného šerifova varování: "Tohle město bere násilí velmi vážně!" A co ještě jsem si užil? Hele, nebuďte moc zvědaví, pamatujte, žezvědavost zabila kočku!