Sežrána zaživa (1980)

Zabíjanie fúkacou šípkou veľmi nebaví. Sestra hlavnej hrdinky, Diana, je nezvestná a sekta zavraždených šípkou bola jej domovom. Vo filme poskytnutom políciou vidíme zavesenie na háky za kožu. Hlavná hrdinka Sheila ide až do Novej Guiney pátrať po sestre a sekte. Tam je jej ako sprievodca odporučený Američan Mark, ktorý si zarába armwrestlingom s možnosťou pretlačenia porazeného na ostrý kôl/nôž. Dialógy sú drzé v rámci small talku. Hudba nie je veľmi kreatívna, kamera len uspokojivá. Ľudia zabili krokodíla na suchu, kobra zabila šimpanza. Varan vypľúva nestráveného hada. Sťahovanie jaštera z kože a jedenia za surova. Mark zabil mimo záber kobru. Medzi Markom a hlavnou hrdinkou vzniká slovný flirt, kedy obaja dokážu ustanoviť hranice. Neskôr aligátor trhá indiánovi ruku, druhého indiána nachádzajú trocha rozporcovaného a potom vidia kanibalov jesť ženu.  dočkáme sa aj jedenia obetí zaživa. Film je dostatočne brutálny a napínavý, aby pobavil, no je klasicky béčkový – predvádateľný dej, nepodkreslené charaktery postáv a nedonalá formálna stránka v hudbe či kamere, čo mohli napínavým scénam dodať intenzívnejší ráz.

„Film, který zobrazuje nejstrašnější formu kanibalismu s takovým realismem, že budete chtít odvrátit zrak, ale nemůžete.“ Režisér Umberto Lenzi, kterého mnozí považují za otce kanibalského žánru, se znovu vrátil do džungle, aby natočil film „Sežrána zaživa“. Lenzi v tomto příběhu o dívce a dobrodruhovi, kteří hledají jinou dívku chycenou v očistném kultu ve stylu Jima Jonese a ztracenou v džunglích Nové Guineje, recykluje několik scén převzatých z jiných filmů. Znovu vidíme Ivana Rassimova a krásnou Me Me Lai, dvě známé tváře z kanibalských příběhů. Lenzi přidává kruté, násilné a sexuální scény, které žánr vyžaduje, a vytváří tak film, který může být groteskní a nepříjemný. Obzvláště otřesné jsou scény týrání zvířat. Je zřejmé, že Umbertovi Lenzimu se podařilo natočit kontroverzní film o kanibalech.

Nechápu jak mohl Umberto Lenzi, režisér výborných italských kriminálek, tolik klesnout. Z celého subžánru kanibalských filmů stojí za zmínku jen Kanibalové (1980) od Ruggera Deodata, který přišel s na tu dobu nevšedním technickým zpracováním a nějakou myšlenkovou nadstavbou. Sežrána za živa je extrémně hloupý film. Jsou tu samozřejmě přítomny všechny typické trademarky kanibalských filmů. Hodně nahoty, stereotypní, až rasistické zobrazování domorodců, reálné násilí páchané na zvířatech a nějaké ty kanibalské hody. Na druhé straně však stojí mizerné produkční kvality, špatné efekty, nelogická návaznost scén, nulová práce se světlem (osvětlovač musel pracovat s čajovými svíčkami, jinak si to vysvětlit nedokážu) a komické herecké výkony. Umberto Lenzi zkrátka splnil zakázku a namastil si kapsu. Na nějakou filmařinu, nebo nedej bože umění, se z vysoka vysral. Deodato se alespoň pokusil upozornit na arogantní rozpínavost imperialismu a touhu médií ohýbat realitu či zobrazovat násilí. Dle principů takzvaných Mondo filmů, si rovněž dovolil zmasakrovat několik zástupců živočišné říše, s čímž sice po morální stránce nesouhlasím, ale zároveň musím uznat, že tento krok vedl k celkovému posílení hrůzy a snahy pracovat s filmovým realismem. I když je tedy Lenzi po právu považován za průkopníka na poli kanibalských filmů, zároveň patří mezi nejhorší režiséry a Deodatovi nesahá ani po kotníky. Sežrána za živa je tupá taliánská kravina, která se snaží šokovat a získat diváky přísunem samoúčelného násilí. Za zmínku stojí snad jen karikatura Jima Jonese v podání Ivana Rassimova, klasické tváře záporných rolí. Falešný kult éry VHS kazet, jehož opětovné zhlédnutí si mohou vychutnat snad jen skalní příznivci subžánru kanibalských filmů. Ostatní, ruce pryč!

Snímek „Sežrána zaživa“ nepřinese v rámci kanibalského filmu nic nového. Jako kdyby se kolem roku 1980 natočilo tolik kanibalských filmů jen proto, že si víc tvůrců řeklo jeden nápad a každý ho šel natočit s tím že se navzájem skoro trefili do toho, o čem to bude. Nudné, opakující se scény, nahota, která je příšerná – domorodkyně s umělými prsy je tragédie – a do toho gore, které funguje jen u zvířat, jež bohužel umírají doopravdy.

Není to zase tak špatné, jak jsem se bál. Nejhorší na tomhle snímku jsou jenom herci a hudba. Všechno ostatní se jakž takž dá. Bál jsem se hodně i toho příběhu, ale ten je takový, že neurazí. Líbily se mi bitky mezi zvířátky. Hezky se s tím nemazlili. Akorát toho kanibalismu mohlo být o dost víc. Toho se především dočkáme hlavně až nakonec, což zamrzí úplně nejvíc. To je největší mínus. Naštěstí ta scénka se sežráním zaživa za to celkem stojí. Jenom je velká škoda, že je zatraceně krátká. Taky bych řekl, že vnitřnosti a jezení masa vypadá pěkně, to má větší plusko.