Kanibalové (1980)

Dnes pozreté po rokoch. Film je považovaný za nejkontroverznější všetkych čias. Čomu sa úprimne nečudujem. Talianská dobrodružná hororová dráma, ktorú zrežíroval R. Deodato. FILM NIE JE PRE SLABÉ ŽALÚDKY. Čo som za celý čas povedal len pri niektorých filmoch. Čo k tomuto povedať? Na jednej strane ho mám 100 chutí úplne skritizovať a na druhej vychváliť. Čo musím vyzdvihnúť sú herci, hudba a prostredie. Čo však musím skritizovať je fakt, že mi to príde ako keby sa tvorcovia nevedeli rozhodnúť, či je to film alebo dokument. Film je celkom krátký, jeďže má 92 min, čo beriem ako plus. Komu ho môžem odporúčiť? Luďom, ktorý majú náladu na kontroverzní film a neprekažajú im dosť brutálné zábery, ktoré sú natočené dosť realisticky. A majú chuť si pozrieť starú talianskú klasiku. Celkové hodnotenie za mňa je 75%.

Na tu doby museli být Kanibalové něčím úžasným, zejména, když byl tento film opředen velice dobrou reklamní kampaní. Já osobně tento druh hororů nemusím, ale v rámci žánru se jedná určitě o to lepší a hlavně odvážnější. Ruggero Deodato je však šílenec, který se ničeho neštítí a pár věcí tam opravdu být nemuselo (želva, prase). Jo a možná by si to zasloužilo lepší herecké obsazení.

Jeden z nejlepších a nejděsivějších filmů co já znám. Na tu dobu je to gore jak sviňa a kvůli tomu, se tradovalo, že to je opravdové. Já tomu taky pár let věřil. Některé ty scény jsou na tu donu vážně až bestiální. Tohle bude jeden z mála filmu, které mi zůstanou (díky těm scénám) nadosmrti v hlavě.

Dokument? Horor? No, to je otázka. Když spousta lidí věřila, že je film opravdový a režisér Deodato byl souzen za úmyslné vraždy a snězení ,,štábu” domorodými kmeny. Až po příchodu tohoto ,,štábu” na lavici svědků, byl osvobozen, máme jasno, že šlo o fikci. Ale vzpomeňme na případ syna guvernéra N. Rockefellera, který byl opravdu obětí kanibalismu a neumíme si představit, co prožíval na konci života, tento film to trochu nastíní. Snímek poukazuje i na bitvy a války mezi kmeny, což se týká i ,,civilizovaného světa”. Za mě je film povedenou výpravnou fikcí bez filtrů, která by v dnešní době hrála všemi barvami a efekty…

Žádný jiný film ve mě nikdy nevyvolal tak silné konkrétní pocity, jako Cannibal Holocaust. A převážně to nebyly pocity úplně příjemné. Snímek, který posunul filmové možnosti kam až lze zajít v útoku na divákovo podvědomí. Geniální a průkopnická kombinace fake dokumentu a hraného filmu, svou věrohodností a atmosférou dodnes děsivá, šokující a znechucující. Místní autenticky ztvárněné scény ve stylu italských "mondo" dokumentárních filmů z 60. - 70. let, spolu s realistickými gore efekty, dnes patří mezi ikonické a legendární hororové výjevy. K tomu diskutabilní a snadno odsouditelné, avšak jako prostředek k cílenému znepokojení diváka velmi funkční, záběry krutého zacházení se zvířaty. Ať už jde o klasické rituální zabíjení, porážky či lovení pro potravu. Proti drtivé většině těchto sekvencí, včetně proslulého porcování želvy podaného naprosto odporným voyeristickým způsobem, jako nastavení zrcadla každému z nás, nemohu jakožto běžný konzument masa nic namítat, jelikož bych si potom připadal jako pokrytec. Naopak věřím, že celému štábu i domorodému komparzu chutnalo. Je tu ale jiný, mnohem horší sporný moment. Všichni víme, o které příšerné scéně zbytečně trýznivé smrti zvířete mluvím. Z celého srdce tu scénu nenávidím, ale i když ji definitivní režisérský cut neobsahuje, pokaždé sáhnu po původní verzi. Bez tohoto rozporuplného prvku totiž film při dopadu na diváka ztrácí na své traumatičnosti . A právě takto tento zvrácený film vnímám. Po řemeslné stránce zdařilé a stylově vytříbené, s kontrastním, pocitově umocňujícím a dokonale zneklidňujícím hudebním podkresem maestra Ortolaniho. Jako celek i po 45 letech silně působící, unikátní, tvrdý hororový zážitek v pozitivním i negativním smyslu. Obhájit se tu dá jakékoliv hodnocení. Za mě absolutní žánrový strop.