Gatti rossi in un labirinto di vetro (1975)

Nevím co to ten POMO zase mektá. Srovnávat Lenziho s Argentem prostě nejde. A ne, opravdu se nejedná o nadprůměrný dílko v jeho filmografii. Třeba jeho Spasmo, Orgasmo nebo Sedm krvavých orchidejí jsou mnohem lepší. A teď k filmu - Nezajímavej příběh, odehrávající se v nezajímavym prostředí s nezajímavejma postavama, se směšnou pointou. Lacinej "gore" (jestli to tak můžu nazývat) by mi až tak nevadil (ale Lenzi měl na víc), ale co už mi vadilo a dost sralo byla nulová atmosféra a napětí. Dávám dvě protože jsem neuhod vraha a za Nicolaiovu hudbu.

Když to srovnám s nedávno viděnou Paranoiou vzniklou v 60. letech, tak musím uznat, že v téměř všech ohledech byla lepší než Eyeball. Je znát, že Paranoiu se jistě Lenzi snažil natočit, co nejlépe jak dovedl, zatímco Eyeball se zdá být produkt povinnosti. Na druhou stranu Eyeball je díky charakterům a i díky svojí absurdnosti, lehkosti a naivitě nakonec možná i zábavnější.

Eyeball sa dá v podstate považovať za ukážkové giallo a režisér Lenzi tu vzorovo použil príznačné žánrové atribúty ako sú detektívna zápletka s prekvapivým záverečným rozuzlením, niekoľko surových vrážd s trochou gore, spáchaných záhadným vrahom v neodmysliteľných rukaviciach, výrazný hudobný doprovod či nahota v nenásilnej forme. Vyšetrovanie prípadu prebieha na dvoch úrovniach. Po vrahovi pátra civilista, poháňaný osobnými pohnútkami a rovnako tak miestni kriminalisti, vedení dosluhujúcim inšpektorom, ktorého predstaviteľ Andrés Mejuto to pred natáčaním evidentne dosť prešvihol v soláriu. Hoci Gatti rossi in un labirinto di vetro nemá tak vyhrotenú atmosféru, ako by sa možno žiadalo a počínanie ústredných postáv občas postráda logiku, oceňujem Lenziho zodpovedný prístup k tomuto filmu ako aj fakt, že sa mi tentokrát vôbec nepodarilo vopred odhaliť identitu vraha.

Umberto Lenzi /Giustiziere sfida la citta, Manhunt in the City, Milano odia - La Polizzia non puo sparare/ urcite nie je thrashovy reziser- tam patril jednoznacne uchylny Fulci, a dalsi megauchyl Joe D´Amato. Tu je Lenzi skor za zrucneho rutinera, ktory si odbil to svoje. Nie je to kult /lenzi tymto nijako neprerazil a film je pravom v zabudnuti/, ale ani vyslevene plane to nie je. Skor taky sivy, sedivy, nevyrazny priemer, film dobry na cestu z mesta A do B, konkretne tu sa riesia spanielske rewalie - Ci to bolo Bilbao, ci Gijon ci Madrid, to uz neviem, ale celkom ma to bavilo. Napinave to nie je, o mysterioznosti sa nemozno ani bavit, skor v strede prevazuje nuda. Jo a Lenzi k Dzallu mi moc nepasuje, zacinal peplum filmami, potom presedlal na polizzioteschi, takze dost rarita -Lenzi a dzallo. V ramci jeho filmografie ide o vysloveny priemer, vyssie su vsetky mnou vymenovane filmy : 54 % .

Nesouhlasím s Pomem, toto Lenziho sedmé a bohužel poslední giallo (nebo i slasher jak chcete), všechny vyrobené v letech 69-75, nepatří k jeho nejlepším, a to ani v samotném subžánru. Souhlas v názoru, že toto značně sleazy giallo není tak napínavé, mysteriozní, ba dokonce přímo atmosferické, finále je opravdu naivní a hloupé a ve svém pojetí značně malé. Vrah-psychopat je sice trochu netradičně oblečen do červené pláštěnky, chladnokrevně syrové vraždy (s množstvím krve) jsou místy docela dobré (viz třeba pokaždé vydloubnuté levé oko oběti!), Nicolaiovo melodické hudební skóre bylo opět velmi působivé, ale to je tak asi všechno. Herečky nebyly rozhodně tak krásné a přitažlivé jako v jiných giallo filmech, spletitost příběh měl, nechyběly falešné stopy, byla tu i spousta bezdůvodné nahoty, ale přesto přese všechno film byl málo vynalézavý. Nesouhlas: Nevím, jestli zde byla nějaká snaha, ba přímo inspirace, napodobovat Argenta, který své nejlepší fláky vytvořil až poté, kdy už měl Lenzi v tomto sužánru odzvoněno, tedy v letech '75 a dál. Dá se říct, že Lenzi, podobně jako většina taliánských režisérů té doby, se pouze svezl na módní vlně, která v té době byla na vrcholu, jeho specifikací byly přece jen trochu jiné filmy (ze začátku peplum, poté spaghetti western, a pak v 70s především poliziotteschi /10 filmů!/ nebo kanibalism a zombie úchylárny). Trochu zklamání, film se mohl stát možná jednou z dalších italských kultovních klasik, nápad rozhodně špatný nebyl, ale všechno to mohlo býti daleko lépe promyšlené..Komentář zde jakodruhýv pořadí.