Sedm krvavých orchidejí (1972)

Já jsem se v tom ztratil už po půl hodině a přestože mne to stejně moc nebavilo, tak jsem se vracel, abych se v tom vyznal. Pro mne to však nebylo nic co by mne zaujalo. Je to takové polo krimi ve výsledku docela i nudné. Neobjevila se tu jediná sympatická postava, ale poznal jsem dva herce ze série Šimon a Matouš. Jinak je to však tak nějak celkem na usnutí. A ten konec nestál za nic.
 10 %

Tentokrát to Lenzi rozbalil už naplno a neostal nič dlžný ani Fulcimu, ani Argentovi. Vraždí sa hneď od začiatku a neprestane sa do konca. A použije sa aj vŕtačka. Bohužiaľ popritom masakri sa zase zabudlo na logiku a bije to do očí dokonca aj v žánri giallo. Chlapík, ktorý chce ochrániť svoju ženu pred vrahom chodí po meste s jednoduchou kresbou, na ktorú by sedelo asi tak milión chlapov. Napriek tomu ho niektorí dotázaní spoznajú a ja som si zase spomenul na jednu scénu z Nabitej zbrane 1. Inak scenár je slušný, zápletka je premyslená a motivácia vraha absolútne jasná. 70%

Páčilo sa mi to ešte viac, ako som si pamätal. Svižné, štýlové giallo so všetkými trademarkami, atmosferické, so skvelým zamotaným príbehom, krásne nasnímané, klasickou Ortolaniho hudbou a natočené v prekrásnom Taliansku, s typicky 70s atmosférou. Akurát záver by si zaslúžil byť dlhší a dramatickejší, ale to v mnohých giallos tej doby. Inak nieje veľmi čo vyčítať, práve naopak. Aj snešná presequelovaná a preremakeovaná doba by si zaslúžila reštart giallo peciek.

Giallo sklouzávající do školometské detektivky s mnoha topornými dialogy a až otravně "příliš důvtipným" klaďasem. Obvyklé žluté ingredience potěšily, byť je Lenzi nedokázal vypilovat k dokonalosti a zůstalo jen u jakžtakž zvádnutého žánrového řemesla. Za vyslovený faul pak považuju hlavní roli Uschi Glas, která vedle Marisy Mell, jíž se dostalo jen malého prostoru ve vedlejší roli, působila jako bodlák poblíž rozkvetlé růže. Zbytek údajně krásných orchidejí sice tu a tam odhalil i nějaké to poupě, přesto jsem čekal větší důraz na smyslnost. A křečovité vyvrcholení v bazénu místo parádního elektrizujícího orgasmu, na nějž jsem v těchto filmových vodách zvyklý, mne pak vede pouze k dvěma poměrně neuspokojivým hvězdám.

Chtěl jsem vidět něco podle Edgara Wallace, což jsem pak zjistil, že tohle je omyl. Giallo jsem asi nechtěl vidět, ale vy tady všichni říkáte, že to stejně není giallo.Takže za mě docela průměrná kriminálka se spoustou zavražděných krásných žen a sympatickým Antoniem Sabatem. Něco málo pěkných zvratů, zato spousta nesmyslně přehnaných výrazů na tváři vyslýchaných. Konec o hovně.