Setkání Seiny s Paříží (1957)

Dnešní doba asi není nakloněna takovému poetickému vidění reaklity, které ovšem tu realitu neohlazuje. Řeka její břehy ve městě, které patří společně bezdomovcům, dětem, milencům, rekreantům, podivínům, čumilům a v neposlední řadě lidem práce. Každému v jinou denní domu. Dnešní divák nemůže necítit notnou dávku nostalgie.(05.07.2022)

Řeka, město a lidé. Uchopit to lze různě. Zde jsou to hlavně lidé, kteří žijí, sní, pláčou, hádají se, tancují, pracují, okukují nebo prostě jen míjejí vodní tok, řeku jejich života. Na nábřežích, na lodích, na mostech, v docích. Až snovou poetičnost dotváří skvěle zkomponovaná hudba (typicky francouzská, ale nevtíravá), letní pohodová atmosféra a vhodně zvolená slova. Slova básníka.(13.11.2018)

Rieka Seina tečie krajinou, vojde do Paríža aby sa napokon stratila v tajomnej hmle korún stromov, zvedavo nakúkajúcich na jej hladinu. Mesto sa rieke často bráni, napriek tomu, že jej obyvatelia ju majú radi. Perú v nej šaty, oddychujú pri nej či vyspávajú opicu. Na palube nákladnej lode ležia ani zabití po fuške. Milenci na brehu si vpíjajú detaily tváre do pamäte. Maliari načrtávajú momentky okolia Seiny subjektívnym videním. Modelky predvádzajú kreácie návrhárov s ľahkonohou eleganciou a prirodzeným úsmevom. V pozadí dymia fabrické komíny. Všetko sprevádza nádherná hudba. Najvyššie hodnotenie podtrhujú dve veci. Imaginatívne spomienky na vlastné zážitky s riekou v inom meste najlepšie dokázal vydolovať práve Joris Ivens týmto skvostom. Druhá vec sa odvíja od budovaných bariér medzi mestami a riekami, ktoré často vytesňujú tečúci zdroj života od nastupujúcej technologickej civilizácie, plnej áut a elektrických oblbovacích hračiek. V tomto zmysle patrí celý film k autorsky síce nezamýšľanej, a predsa dnes tak aktuálnej výzve k návratu k hmatateľnej realite, k ceste von - na prechádzku. Výzvou snažiacou sa zbrzdiť naoko emotívne významy odtlačené do okna monitora, či elektronicky studených písmen esemesky.(01.06.2015)