Sestry z kouřové sauny (2023)

Pokiaľ to má pevný scenár, ide o hraný film, pokiaľ ženy rozprávajú autentické zážitky vlastnými slovami, je to dokument. Ale môžeme to takto zaškatuľkovať? Má to vôbec zmysel? No nemá, dnes riešiť rozdiely medzi oboma druhmi kinematografie je už akosi za zenitom. Symbolická paralela medzi saunou a očistou duše je zrejmá, osobne by som si niektoré príbehy pozrel radšej ako rekonštrukcie konkrétnych udalostí, čo by boli nepochybne veľmi depresívne drámy. Takto film pôsobí skôr očistne, čo bol asi aj zámer. Muži by sa bavili asi o futbale a bitcoinoch, tak by to bola asi väčšia nuda.

Môj muž je patetický keď máme sex. / Otec ma odmietal pochopiť, keď som mu povedala, že som lezba. / Muž ma opustil keď som otehotnela. / Prvý krát som lásku spoznala až so ženou. / Nebezpečný muž ma znásilnil a ešte ten istý deň ma zneužil iný muž.Tieto príbehy sú sprevádzané ľudovými piesňami ako "Ach ty ženích podvodník" a výpoveďou mystickej starej ženy, ťažko trpiacej za minulej doby tvrdého konzervatívneho patriarchátu. Všetky tieto výpovede žien jednotlivo sú dôležité a je potrebné ich vypočuť - ale v tejto dramaturgickej skladbe nejde podľa môjho názoru o feminizmus, ale skôr o mizandriu. Do hĺbky to nejde. Ale natočené je to pekne.

Víc než dvacet let fandím saunám a potním chýším, jakož i nejrůznějším očistám, ceremoniím, komunitním rituálům a intimním ozdravným rozhovorům, ale tenhle film na mě působí ve všech ohledech prvoplánově vypočítavě, trapně a banálně. Film nastrojený tak, aby oslovoval grantové komise a filmové festivaly - a pokud neintencionálně, tím hůř pro všechny. A jak je neautentický, tak je banální - sestavený pouze z (příliš a příliš a příliš) dlouhých opakovaných tuctových záběrů na počasí, mlhu, listí, vítr, sníh, podle ročního období, a na ženské opakovaně nosící vodu a dřevo a pak z útržků jednotlivých zpovědí na všechna typická a očekávaná trendy tabu-témata a záběrů na zpocená jistěženedokonalá těla... Nic, co by navazovalo, prohlubovalo se, žádné rámce, souvislosti, komentáře, spojitosti, reflexe, překvapení, odlehčení, žádné nadhledy, podhledy, vhledy... Vždyť ono to přece všecko hovoří samo za sebe, že? Je to přece samo o sobě tak silné, co víc bychom ještě chtěli, stačí to pěkně naskládat za sebe a opakovaně ukázat, že se nebojíme opakovaně ukázat ani povislá prsa a břicha a účastné pohledy upřené do prázdna.... No tak ano, ale pro takový přehled klišé nepotřebuji film, a už vůbec ne dokumentární, na to mi stačí pro představu sepsat anotaci, záměr, výčet tezí či dokonce jen soubor správných substantiv a adjektiv. Kterákoli sauna, v níž jsem kdy byla, mi poskytla autentičtější, životnější a vrstevnatější zážitek toho, co se tu tak chtěně a vlastně především tak necitlivě a uboze sugeruje, defiluje, profanuje a obchoduje, zatímco skutečné kouzlo se tím vším vytrácí. Jako nabírat vodu cedníkem. *** (V Libějovicích, 16. 4. 2024.) *~

Na chození do kina moč casu nemám. Ale dneska jsem dostal tip na tento film od kamarádky. Neuvěřitelně krásně nasnímané drama. Hudebně i zvukově rovněž paráda. Není to pro každého, protože se tu jen mluví. Převážně monologem.Co nechápu je rating 18+. Co je důvodem? Že by záběry na nahé ženy nemající dokonalou postavu jako z pornofilmu? 5 nahých žen v sauně probírá život. U toho záběry na těla. Povadlá prsa, celulitida, sem tam obezita, nebo hubená žena co má pokrčenou kůži na břichu. Prostě normální těla. To je bohužel velmi časté a vidím to u žen okolo sebe. Ten stres z nedokonalosti, diktovaný okolím.Věřte, že většina holek na fotkách co fotím, má pocit, že mají hroznou postavu a nebo jsou dokonce tlusté i když mají postavu na hranici vychrtlosti. A ty co jsou trochu při těle se fotit nechtějí vůbec. Vlastně i v tomto filmu mají obličej v záběru jen ty štíhlé. Důvod neznám. Možná stud dané ženy. Nebo záměr režisérky. Nevím.

Jaké máme jako ženy možnosti?Film lze brát jako úspěšně provedený pokus o estetizaci něčeho, co by za plného světla obstálo stěží. S využitím střihu, páry, stínu, tmy a zvýraznění detailu oproti celku se na to uzení masa během čtyř ročních období dá koukat.
Pokud jde o obsah saunových monologů (na dialogy z pochopitelných důvodů moc nedojde), hodně záleží na tom, jak účinně dokážete vytěžit fňukání. Zjevně proběhl pokus o vyvážení témat. Hovor se ale od těch radostnějších vždy nějak stočí ke věčné a vděčné tragice ženského údělu; následuje vymítání bolesti a křivd potem, ledovou vodou, březovými metlami a deklamací folklórních písní, doprovázených rytmickým pleskáním do pneumatik a hrou na tahací harmoniku ozdobenou kosočtvercem.Whatever works, říkával i Woody Allen, a nezbývá než souhlasit.
Za zmínku stojí promyšlené mísení současných a tradičních témat, i když právě promyšlenost se nepříznivě podepisuje na dojmu autenticity osobních výpovědí. Šťastnou volbou bylo zástupkyni tradice, estonskou stařenku do sauny nepozvat a omezit se na promítání její vrásčité tváře na pozadí páry.