Surfařka (2011)

Filmy podle skutečných událostí, jsem vždy vnímal tak nějak rozporuplně. Oceňuju každého, kdo se svěří se svým životním osudem a nechá filmaře zmrvit všechny skutečnosti k obrazu Hollywoodu - to chce opravdu pevné nervy a hodně odvahy. Veškeré takové filmy, si zaslouží vlastní kategorii (oddělenou tlustou čarou od všech ostatních) která by měla být pod ostrým dozorem skupiny lidí, kteří nevěří v boha a na svět se dívají normálníma očima smrtelníků. Pokud mám hodnotit příběh SKUTEČNÉ Bethany, musím vyseknout hlubokou poklonu její snaze nedat se osudem připoutat na jedno místo někde v sanatoriu pro hendikepované. Taková odhodlanost se určitě jen tak nevidí (i když v TV je takových příběhů spousta, tak ne všichni se s hendikepem naučí žít - což dokládá TV NOVA neustálými reportážemi s čísly kont na které můžeme posílat své těžce vydřené peníze aby paní K.M. z Prahy nemusela po 367 žádat o invalidní vozík na který ze zákona nemá nárok) Pokud mám hodnotit film, tak bych napsal asi totok : vypustit z filmu kraviny o bohu, vypustit nesmysly o smyslu života, místo barbie a kenů, dosadit průměrně vypadající herce, vyhodit hlavní hrdinku (Annu Sophii Robb) - místo ní dosadit pravou Bethany - je to přece její příběh a ve filmu se dokonce i objeví , tak proč ji nedat její hlavní roli - kdo jiný by to už měl zahrát líp než ona ? - a nakonec to všechno zabalit spíše do uměleckého dokumentu a ne do dramticko-komediálně-dobrodružné slátaniny, která mi vůbec nehla s city. Příběh není špatnej, ale nelíbí se mi jak je mi podáván. A nesnáším když ve filmech je neustále za všechno odpovědný BŮH (ať už za tragédii, nebo nějaké uzdravení) 3 hvězdy - ale opravdu jen proto že je to podle skutečné události a ta moje bambulka u teho brečela.

„Narodila som sa pre surfing, preto sa budím za svitania. Život je podobný ako surfovanie, keď spadnete, musíte zase hneď vstať, pretože nikdy neviete čo vám prinesie ďalšia vlna. A keď máte vieru, je možné všetko, úplne čokoľvek.“... Áno, so slovami hlavnej hrdinky sa nedá inak než stotožniť... Je samozrejmé, že máme 2 ruky a 2 nohy. Človek by ani nepovedal, aké sú dôležité. O to viac treba obdivovať tento skutočný príbeh Bethany, ktorá takéto šťatie nemala.

Kvalitne natočená tínedžerská dráma mladej surfistky Bethany, ktorá sa stane cieľom útoku žraloka. Šťastný veselý havajský svet, plný mladých krásnych ľudí so srdcami plnými lásky, otvorenými pre ťažký život iných, sa tak stane na okamih miestom tragédie. Tá sa však po krátkom zápase Bethany so sebou samou s božou pomocou a samozrejme nemalou snahou hlavnej hrdinky, zmení po vzore z nuly hrdinom na dúhový šťastný koniec. Produkcia sa stará o náležitú atmosféru a všetky scény od tých šťastných po dramatické, majú adekvátne emocionálne podfarbenie. Veľký dôraz sa tu kladie na náboženský rozmer života hlavnej hrdinky a hoci nejde o nejakú kresťanskú agitku, patetický podtón týchto scén tak trocha narúša celkovú dramatickosť príbehu. Herecké obsadenie na tento nie celkom áčkový film je dosť dobré. AnnaSophia Robb nie žiadna začiatočníčka a ani jej mladí parťáci nehrajú zle. Starnúca Helen Hunt už trocha prehráva, ale spolu s Dennisom Quaidom zohrali svoje postavy obstojne. No o niečo ich obral dabing a niečo má na svedomí scenár. 70%

Bylo jednou jedno zakomplexované dítě, které toužilo udělat díru do světa filmu, no mnozí si jej dobírali pro jeho prostoduchost. Jenže mělo tu "čest" vyrůstat v "konzervativní" americké rodině, a tak ho okolí zahrnovalo povrchnými americkými ideály a motivačními floskulemi jako "Všechno mohu v Kristu, který mi dává sílu." Povedla se mu kariéra režiséra televizních reklam plných herců s naškrobeným úsměvem a přihlouplými replikami. Když mu pýcha stoupla do hlavy, tak si řekl, že má navíc a natočil Surfařku - koláž povrchních surfařských klipů ve stylu reklam na zubní pastu. Vyznačuje se zvlášť umělými postavami jako vystřiženými ze zlého amerického snu, resp. reklamy na něj. Adorují úspěch a vnější krásu, produkují fejkové emoce, gýčoklišé dialogy a afektované reakce, a to všechno skrz unifikované americké ksichty s odbarvenými vlasy a vybělenými křečovitými úsměvy. Všechny scény vypadají jako reklamní klipy - dokonce i ta o ztrátě Bethaniny ruky; některé jsou úplně bizarní, např. návrat z nemocnice či identifikace žraloka podle chrupu (sic!). Mnohé scény jsou reklamou doslova, a to na značku Ripcurl.Asi nemůžeme být překvapení, že posttraumatickým stresem v této selance netrpí hlavní hrdinka, ale že ani thajské děti, kterým američtí dobrovolníci po zničujícím cunami přivezli surfy, aby nechali děti jezdit na mořských vlnách?! Ještě zmysluplnější je scéna, v níž Bethany jednou rukou přepádluje obouručně pádlující soupeřku.

Krom krásných záběrů na vlny, pláže a americkou pohodu, vykreslenou McNamarem, jsem měl chuť film v polovině vypnout. Nejen že zde na vás čeká nespočet klišé o tom, jak jde mladá holka ke dnu a pak se karty obrátí a všichni jsou šťastní, ale také je film extrémně předvídatelný a nedokázal ve mně vybudovat žádné napětí.  Chápu, že předlouhou byla autobiografická kniha B.Hamilton, kterou ten nečekaný osud potkal, ale přiznám se, že knihu jsem nečetl a hodnotím pouze film, který se snaží hrát neúspěšně na city a (dle mého) šel udělat daleko líp. 1/5*