Bohem zapomenuté děti (1986)

Tak som si pustil dnes niečo z nádherných osemdesiatych rokoch, mojej najobľúbenejšej životnej éry, na ktorú ma nalákal titul filmu a tunajšie vysoké hodnotenie. Mno, je to definitívne sto krát lepšia romanťárna ako tá, ktorú som pozeral teraz nedávno o schizofrenikovi a mladej, začínajúcej cvokárke (Huan ai (2019), ale som trošku sklamaný, ked sa mám úprimne priznať. Dosť mi vrtalo v hlave, že prečo má film také vysoké percentá. Myslel som si, že dôjde k nejakému finálnemu zvratu ako napríklad, že si James nechá prepichnúť ušné bubienky aby ohluchol, alebo niečo podobné, no a tu nič. Objatie na lavičke a boskávačky namiesto toho... Za tri hviezdičky u mňa.

Vynucený spoiler: Film, který klade na diváka požadavky: vžít se do (role) učitele řeči nebo do jeho hluchoněmé milenky nebo do obou. Zkusím to tedy u Sáry: V mládí ji matka dala do útulku pro hluchoněmé, přesto se obě naučily posunkovou řeč, to znamená, že to nemohlo být v útlém mládí, a navíc ani v pubertě, kdy fungovala jako těžko říct co (snad nymfomanka). Dalo by se tak říct, že ji matka "poslala do učení". Sára se ale učit odmítá a tak pracuje (už jsme ve filmu) jako uklízečka, přesto je považována za velice inteligentní. (Její) učitel řeči ji však z tohoto prostředí, v němž se cítí spokojená, vytrhne a naučí ji hrát poker. V pokru je dobrá, ale pokr hrát nechce, chce jít na vysokou školu, a tak učitele opouští a vrací se k matce. Všichni se jí neustále omlouvají, zvlášť když ji posedne záchvat běsu a začne sprostě posunkovat. Nejlépe je jí ve vodě, do níž se snaží strhnout i učitele. Nakonec je jí bez něj smutno a tak se k němu vrací. Jejich společná budoucnost je přesto velmi nejistá.  ... Možná lehká písnička Boba Dylana v tom udělá více jasno:But I can’t respond / To your sign language /You’re taking advantage / Bringing me down / Can’t you make any sound? - Nevím co si počít / s tvou posunkovou řečí / jsi ve výhodě / a jám z toho depku / což nevydáš ani hlásku?

Moc krásná záležitost ve všech ohledech, viděla jsem tento snímek kdysi dávno a tak jsem se k němu dnes večer vrátila.. William Hurt je v roli učitele nesmírně charismatický a Marlee Matlinová mě okouzlila úplně stejně jako před lety.. Nahlédnutí do úplně jiného světa - bez zvuků a bez mluvení - považuji za zdařilé, lehce uvěřitelné, no a pro nabourávání bariér mám slabost i pochopení.. Scény z bazénu jsou pro mne nezapomenutelné..

Sľubný a svižný začiatok ma celkom vtiahol do deja, no potom sa to zvrtáva na obyčajnú romancu s neobyčajne protivnou ženskou. Herecký výkon samozrejme bez pochýb výborný. Ale tá postava je skutočne niečo strašné. Osoba plná sebaľútosti, ktorú napriek hendikepu konečne niekto chápe, správa sa k nej ako pán, ale aj tak  musí okolo seba vyvolávať drámu a hrať to na ublíženú. Že sa jej vôbec chodil doprosovať. Ech

Plný ideálů nastupuje do školy pro neslyšící. Má skvělé reference a nekonvenční vyučovací metody, jenže v tomhle světě ticha a izolace to bude pro učitele Williama Hurta (na konci osmdesátých let zažíval velmi silné herecké roky) jiné kafe. Přesto své žáky brzy přiměje k aktivní spolupráci. Jeho zájem ovšem směřuje i jinam. Láká jej bývalá žačka, která ve škole zůstala coby uklízečka. Osamělá a inteligentní dívka jakoby se nechtěla posunout dál. Získat důvěru hrdé dívky bude sakra obtížné. „Nemůžeš zapálit oheň a pak říct dobrou noc!“ Vztah těchhle dvou byl na houpačce od samého začátku. Zatímco on pozvolna pronikal do jejího ticha, opakovaně zkoušel zatáhnout ji zase do světa slyšících. Ovšem nejprve je třeba porozumět tomu jejímu. Velmi netradiční látka, silná, nepodbízivá, zajímavá. Tvůrci neukazují handicap jako něco, co by mělo vyvolávat v divácích soucit, snaží se tenhle svět pochopit a ukázat hluchoněmé jako plnohodnotné osobnosti. Krásná Marlee Matlin byla skutečně zjevením.