Sinister (2012)

No to ma poser. Fuj,fuj,fuj, tak to bolo dobré. Hustá atmosféra,až mi zadok zvieralo a dajak poťažšie sa mi dýchalo. Neskutočne to je natočené, tá kriminálna zápletka s masovými vraždami,tam sadla ako riť na šerbel, vďaka tomu,mala prvá polovica hustú atmosféru, taký pocit veľmi intenzívneho nebezpečenstva. Druhá polovica sa preklopila do ducháriny, trošku ma to na chvíľu vyrušilo,ale za chvíľu mi zas padala sánka aj pri tomto premostení. Krvi by ste sa mi nedorezali. Tých posledných pár sekúnd,keď bubák odchádza s dieťaťom mohli nechať realistických,nie tak misteriózne zakončiť. Ale inak totálna pecka, dávno som takéto pocity nemala.

První polovina je super, hlavně ty found footage/analog segmenty. Ale druhá polovina zle pokulhává a je příliš uspěchaná. Hodně prostoru je věnováno "rodinnému dramatu" i psychologickému stavu postavy Ethana Hawkea, ale oboje, ač tvoří substantivní část filmu, působí nedotáhle. A to především hlavní postava, která měla potenciál pro mnohem větší hloubku, než ve kterém je nám prezentována. Tuhle strukturu drama/horor nejdokonaleji dotáhloHereditary.

Sinister (2012) – Recenze (4★)
Režisér Scott Derrickson servíruje jeden z nejznepokojivějších hororů poslední dekády, který nestaví na lekačkách, ale na pomalu se plíživé, tísnivé atmosféře. Už samotný nápad s nalezenými domácími filmovými pásky je mimořádně silný a způsob, jakým jsou tyto sekvence natočeny, patří k tomu nejděsivějšímu, co žánr nabízí. Ethan Hawke v roli spisovatele posedlého odhalením pravdy podává velmi civilní a uvěřitelný výkon. Jeho postupný psychický rozklad působí autenticky a divák s ním sdílí rostoucí neklid. Film těží z práce se zvukem, tichem a temnotou – strach přichází nenápadně a o to intenzivněji.
Postava démonického Bughuul má výrazný vizuální i mytologický potenciál, který filmu dodává zlověstnou identitu. Škoda jen, že závěrečná třetina lehce sklouzává k tradičnějším hororovým postupům a částečně tak oslabuje do té doby budovanou subtilní hrůzu.
Sinister je ukázkou inteligentního hororu, který děsí atmosférou, nápadem a precizním provedením víc než prvoplánovými efekty. Film, který vám zůstane v hlavě ještě dlouho po zhasnutí obrazovky. ★★★★☆

Pěkný rodinný film o tom, že najít si nové místo k životu je dobrá volba, která rozšíří obzory. Přesně tohle udělali manželéEllison a Tracy Oswaldovise svými dětmiAshley a Tracy. Ellison je spisovatel detektivních románů a to, že se nastěhovali zrovna zde, není úplná náhoda. Došlo zde totiž k hromadné vraždě skoro celé původní rodiny, kterou můžeme pozorovat hned na začátku filmu. Místní šerif také není moc nadšen z toho, že se zde nastěhoval známý spisovatel. Ellison objeví na půdě škorpióna a také krabici s promítačkou a kotouči s navinutými pásky s pěknými názvy, jako třeba„Párty u bazénu“. Na páskách jsou ovšem brutální záběry vraždění celých rodin, a to oběšením na stromě na zahradě, upálením v autě nebo utopením v bazénu. Jsou k tomu také pěkné dětské obrázky, kde rodina umírá, zatímco je u tohoMr. Boogie. Vypátrá příběhy čtyř rodin, které byly v různých domech po USA zavražděny a jedno dítě bylo od té doby nezvěstné. S odhalováním pravdy mu pomáhá zástupce šerifa a také specialista na okultismus,profesor Jonas. Ten rozezná symboly ve filmech, patřící k pohanskému babylónskému kultu boha Bughuula. Ano, to je ten hnusný a zlý černo-bílý ksicht, který se ve filmech ukazuje. Ellison zažívá v domě chvíle hrůzy, kromě škorpióna ho vyděsí také královský had nebo pes, v domě se ozývají děsivé zvuky a syn má strašlivé noční můry…Velice děsivý film, založený na dlouhém napětí a následném vylekání, na pohanském kultu, na tom, že spisovatel upřednostnil kariéru před zdravím a životem rodiny a o tom, že odejít z prokletého domu není vždy úplně nejlepší nápad. Potěšilo mě to a dávám 4*.

Hledala jsem nějaký zajímavý hororový film který by uspokojil můj filmový jazýček, a v tomto případě jsem pochybila. Prý podle odborníků jeden z nejděsivějších hororových snímků... kravina. Příběh je utahaný a předvídatelný, atmosférou černobílý jako by vám slunce v autobuse flashovalo do obličeje. Nemá v sobě kousek překvapení, i když se o to zuby nehty snaží... spíš méně snaží. Za mě celkový dojem vylepšuje jen použití jakéhosi démonického a děsivého aspektu filmařství, který je za mě ve filmu obsažen jen ve formě nalezených domácích filmů. Nebyla jsem vyděšená, nebyla jsem napjatá.