Saminjo (1997)

Korejsky art ci gangsterka ci drama  ci fryler ? Co to vlastne bolo ? Doteraz neviem 75 %

Han je saxofonista se sebevražednými sklony, Mun je násilník s IQ 80 a Marie je osamělá matka toužící stát se jeptiškou. Han se zkusil několikrát bezvýsledně zabít a poslední stéblo pro něj znamená, když je svědkem manželčiny nevěry. Zavolá Munovi a rozhodnou se ozbrojit a vyloupit kavárnu. Jdou za Marií, která chce získat zpět své dítě a připojí se k nim....Žánrově nezacílené, dějově zmatené, herecky slabé.(16.08.2022)

Skutočne na majstra Chan-wookovho kalibru dosť nevyrovnaný film, čo môžme prepáčiť ak sa na to pozeráme ako na sľubný debut režiséra neskorších masterpiecov. Hlavnou slabinou Tria je nevyvážený scenár, ktorý osciluje medzi niekoľkými výbornými scénami a vatou na vyplnenie času medzi nimi. Pokiaľ ide o postavy, pripadajú mi veľmi dobre napísané a typologicky vybrané. Veď ak sa stretne inteligentný saxofonista, kovboj s IQ 85 a slobodná matka odhodlaná na všetko musí to priniesť dosť veľa humoru (hlavne čierneho). A ten koniec je naozaj výborný. 7/10(06.12.2005)

Park mě poprvé a doufám, že naposledy, zklamal. Jeho černohumorný mix komedie a kriminálky je značně nevyrovnaný, hřešící na scénaristickou nedotaženost. První polovina snímku slušně odsýpá a obsahuje několik vydařených humorných situací. Dále už to jde s filmem z kopce a hluchých momentů jen přibývá. Je vidět, že Park si teprve tříbil režisérské řemeslo, než se mu o pár let později povedlo natočit majstrštyky JSA a "Vengeance trilogy". Ale už v Saminju se projeví v pár okamžicích Park jako génius. Třeba v magické scéně, kdy zhrzený saxofonista Han podpálí svůj domek i s nevěrnou manželkou, právě souložící s cizím mužem, a za doprovodu poetické hudby a řevu popálených naháčů si to pomalu šine ulicí od hořícího domu se spící dcerkou v náruči.(03.12.2005)

3Injo je ukážkovým príkladom, kedy talent začínajúceho tvorcu s výraznou fantáziou a víziou naráža na limity finančných možností, resp. rozpočtu. Snímka kričí nápadmi, ktoré aj vďaka občasnému veľmi hrubémi strihu poukazujú na to, že ich dotiahnutie do konca nebolo možné aplikovať. Jedna z najsilnejších Parkových zbraní - schopnosť výborne gradovať situácie trefnými pointami (tak obsahovo ako i časovo) je tu však už silne prítomná. Žiaľ, zaostáva za ňou dramaturgická precíznosť a chirurgicky presné rozvrhnutie tempa celého príbehu (typické pre jeho neskoršie snímky), kedy medzi výbornou čiernohumornou úvodnou tretinou a fungujúcim vážnym záverom, leží poslabší stred, nesynchronizujúci v temporytme so spomínanými dvoma tretinami filmu. 70%(03.12.2005)