Nebohá paní Pomsta (2005)

Tých 115 minút bolo priveľa. Na tak odhodlanú a premyslenú pomstu sa čakalo viac než dosť. Boli pasáže, ktoré ma vtiahli do deja a zaujímali. No hlavnej predstaviteľky myšlienky/fantázie rušili dej a postupne z toho bola komédia. TakéKill Billtočil Tarantino, čiže viem, že to musím brať s nadhľadom. Tu má to rušilo a občasné scény si má nevedeli získať. Záver fajn aj keď sa mohol skrátiť. Je to veľmi originálny film s veľmi dobrými hercami. 60%

Každý ďalší film z trilógie o pomste mi prišiel viac a viac avantgardný a tým pádom pre mňa menej a menej atraktívny. Lady Vengeance je už v dost WTF sfére, opísal by som to ako podivnú grotesku, asi? Určite som v tom nevidel veľa drámy, bližšie to má k čiernej komédii, no ani to úplne nie je presvedčivý opis (film sa úspešne vyhýba zaškatuľkovaniu). Fakt divné, ale pre mňa nie tým dobrým spôsobom.

Dopadlo to pro mě líp, než jsem čekal. A ačkoli se čisté tři hvězdy zdají jako dost málo, tak na mě jsou celkem solidní výsledek, aspoň co se takto stylově výrazných jihokorejských filmů týče. Zpočátku jsem se toho spíš lekl, vlastně hodně lekl, protože to vypadalo jako hyperaktivní polo-parodie na Malickovu Tenkou červenou linii, ale pak si to stále více sedlo dohromady, až se to dostalo ke skvělé pointě a závěru. Ten mi teda zkazil poslední záběr a to neustálé kýčovité sněžení, ale naštěstí ne moc. Takže jsem i rád, že jsem to viděl, ačkoli to na mě je pořád příliš exaltované a zároveň to rozjede mnohem víc prvků, než je pak schopné dál rozvíjet. A samozřejmě nechybí silné retrospektivní vedení, které je místy vyloženě zmatené, typický jihokorejský senitment a kýč a taky některé šílené přehnanosti - které do toho sice logicky zapadají, ale já je prostě nedokážu brát, nebo aspoň vstřebat. Oproti jiným filmům, které jsem od Parka viděl, jsem z toho ale dokázal mít nějaký dojem a místy můžu s klidem říct, že se mi to líbilo, takže to u mě opravdu slaví menší úspěch. Old Boye tedy někdy dám, ale nejspíš ne v dohledné době, pokud k tomu nebudu donucen. Jinak stylem i vyprávěním sice vnímám, jak svérázné, překvapivé a hravé gradované to celé je, ale nedokážu to tolik docenit, protože tam toho je přespříliš a to mě spíš otravuje než fascinuje. Já jsem prostě mnohem víc na minimalismus a nejspíš hlavně proto jsem si s jihokorejskou kinematografií nikdy zrovna nerozuměl. 3*

Záverečná časť trilógie pomsty. Vizuál a kamerové nápady tentokrát už vypilované do dokonalosti, výborné skĺbenie ázisjkého prístupu a talentu režiséra. Scenár filmu je neuveriteľne kompaktný, vybudovaný, precízny. Spôsob vyrozprávania deja je geniálny, prelínanie viacerých dejových i časových línií si vyžaduje vašu neustálu sústredenú pozornosť, inak vám to celé unikne. "Skupinová" záverečná pomsta je pre mňa dychberúca, i keď trochu posunutá ad absurdum. Okrem toho musíte navyše poberať aj všetky viacúrovňové myšlienky o vzťahoch, priateľstve, ženstve a materstve, ktoré sú v deji vlastne len vedľajšie. Vyskytuje sa tu opäť zopár pomerne brutálnych scén. A to všetko podfarbené úplne úžasnou vážnou hudbou. Sofistikované a napriek určitému nadhľadu vlastne artové filmové dielo s plným počtom v hodnotení, nie pre široké publikum.

PoOld BoyoviaThirstjsem se těšil na dalšíČchan-uk Pakův/Park Chan-wookůvfilm těšil a opět dostal skvělý a technicky poměrně přesný film. Tohle je teda třetí část trilogie tematizující pomstu. Nutno uznat, že hlavní Čchan-uk si to dobře promyslel, takže jeho vyprávění nejsou ohraná a morálně neproblematické. Zde se to značí na samotném faktu, že protagonistka příběhu byla spolupachatelem v případě zavražděného dítěte. Odseděla si tuto vraždu, kterou ale sama nespáchala, protože byla k přiznání donucena tím, kdo ji spáchal - tedy její bývalý zaměstnavatel, na němž má být spáchána ona pomsta. Už v tomhle výčtu lze vidět různézajímavé motivy:Kdo má právo se mstít? Záleží vůbec tolik na té násilné pomstě? Je zadostiučinění splacené působením bolesti na těle nepřítele i vykoupením z vlastních hříchů? <Čchan-uk říká, že ne, ale morbidně dodává, že to taky může trochu pomoci.Pokud má ale příběh o pomstě fungovat co možná nejlépe emocionálně, tak v nás musí vybuditpud pomstichtivosti, k čemuž nás schopný vypravěč může příběhem zmanipulovat. >Ideálně tím, že postava mstitele bude zkonstruovaná jako sympaťák, postava záporáka jako k nafackování zralou svini a na konci prvního aktu nechat záporáka velmi ublížit postavě, k níž nás bylo manipulováno citově přilnout. Pokud je oběť morálně čistá, tak se to nijak eticky neproblematizuje a celý příběh může fungovat lépe na širší publikum. Není to ale tak zajímavé, protože je to jednoduché. Jde ale o to, že pokud je mstitel sympaťák, tak mu u obecenstva projde i to, že sám není morálně čistý. Většina diváků samozřejmě není tak morálně puritánská; Jdeme na film, takže se klidně necháme okouzlit i sériovým vrahem! Čchan-uk si to, zdá se, uvědomuje. Jeho Lady Vengeance nese jistou grácii, takže si mé sympatie získala. Tvůrce té postavě ovšem dodává i hloubku skrze prozkoumávaná témata. Promyslel si to však i formálně, takže to celé povyšuje i jeho hravý a přesný styl; Různé jevy nebo rozložení vztahů mezi dvěma postavami jsou prezentované i vizuálně. Film dokáže být odlehčený, elegantní, cynický, vážný i melodramatický. Hodně tomu napomáhá i soundtrack plný smyčců a klavírů. Velmi se takypromění tón, tempo i barevnost:Z počátku je to živé, odlehčené, barevné a nelineární - možná trochu chaotické. Představí se nám postava (spoluvězenkyně), následuje její flashback a to, jaký má vztah k protagonistce. Je sice pravda, že to trochu hraničí s manýrou, ale vhledem k tomu, že jsou ty minipříběhy poutavé a humorné, tak s tím nemám problém a to i proto, že je to dobře sestříhané a dřív než se to omrzí tak autor změní tempo a tón. Protagonistka se nám na úplném začátku v patetickém proslovu ukazuje jako napravená hříšnice a správná křesťanka. Krátce na to jako chladná paní pomsta, která má navzdory svému přečinu smysl pro spravedlnost i vůli ji vykonávat, ale v součinnosti se znovunavazováním vztahu s dcerou a navracejícím se mateřském pudu se ukazuje i to, že tak chladná přeci jen není. S tím, jak se film chýlí ke konci, tak se stává tematicky hutnější a film bledne, ztrácí na barevnosti až je v závěru úplně černobílý.