Sama nocí tmou (2014)

Toto není film pro lidi, kteří nechtějí o filmu přemýšlet a filmy s hloubkou je nudí. Tento film je nudný, pro konzumní společnost nepochopitelný, ale obsahuje další hlubší rozměr. Na bonus máme pohlednou hlavní hrdinku, která pronese dokupy asi tři slova, sympatického mladíka, krásnou kočku a bomba káru. Celé to doprovází skvělý soundtrack, chytrý humor a skvělé záběry. Narážka na Lynche není vůbec bezdůvodná :)

Existenciální drama, alegorie, příběh života, přežívání a smrti. Krásná černobílá kamera společně s hudbou vytváří místy až hypnotickou podívanou. Upír je zde svědomím, smrtí, co trestá, ale přitom pochybuje. Arash se protlouká životem a stará se o otce, který je závislý na drogách. Když mu do klína spadnou peníze i s drogami, pustí se do kšeftování, ale cítí, že by měl dělat něco jiného. Mezitím do jeho života vstoupí dívka, co umí v lidech číst jak v knize, Nemá srdeční tep a toulá se nocí zdánlivě jen tak. Její setkávání s postavami jsou jakési malé střípky nekonečného příběhu. Na setkání s ní jistě chlapec na skateboardu jen tak nezapomene. A klidně bych se obešel i bez upířích zubů, ale nakonec, proč ne... Mám pocit, že pro lepší porozumění a docení by to chtělo ještě další projekci. Film zdaleka ne pro každého.

"Amirpour sny maluje, temným srdcem vibruje."Ach jo. Neměl jsem před zhlédnutím číst obsah a ty děsné plky o dobru a zlu. A zbytečnou, mimózní samochválu režisérky už vůbec ne, to přímo fyzicky bolelo. Škoda, mohl jsem courat sám nocí tmou, s feťáky, pasáky a kurvami na rozjímací pohodu a prožívat vše s duší obnaženou, hladovou. Zatímco v romanticky odcizenémByzantiujsem napětím ani nedýchal (Rafne nebo se přitulí?), zde se při totožné scéně (ta Amirpour fakt vykrádá, byť sympaticky) dostavila jen zvědavost, bez větší citové angažovanosti. Ale pod kůži se mi to  dostalo, ne že ne. Z protokolu iránské mravnostní policie: „Zadržená je artová emancipovaná upírka.Na protirežimní debut překvapivě dobré, reflektující záblesky naděje v temnotě současnosti. Symbolicky zabavený skateboard, karnevalové disco na speedu, stará generace ve vleku hero-in-ové moderní doby, (ne)chutníbezdomovci. Trest? Čtyři slabší rány holí."

Zajímavý černobílý pamflet o adolescentní upírce která jezdí na skejtu, saje krev šovinistům, a shodou náhod v ní vzplane láska pro perskéhoJamese Deana.Ta scéna, kdy se do sebe při písni'Death'odWhite Liesnavzájem zamilují, je audiovizuálně omamná jak íránský koření, highlight filmu, takže bude nemalou chvíli trvat, než ji vyženu z hlavy. Zbytek je solidní artová kombinace neo-westernu, orientálního horroru, a romantickýho melodramatu; nic víc či míň......

Na rovinu: zcela určitě to není film pro každého. My, co jsme trochu pošuci a rádi koukáme na věci, kde se třeba delší dobu nic moc neděje, ale vychutnáváme si vizuál, my budeme celkem spokojeni. Normální divák se může, jak tu říkají jiní, asi chvílemi ukousat nudou. Je důležité si tuhle jednoduchou pravdu uvědomit, než jeden zkusí film zhlédnout. Ovšem vizuálně je to místy lahůdka a černobílý formát je perfektně využit.