Růžemi navštívený (1995)

Na svého bratra, zesnulého básníka Jana Skácela, vzpomíná dnes již také zesnulý malíř a výtvarník Petr Skácel. Sedmého listopadu 1989 nás opustil jeden z našich nesporně největších básníků minulého století Jan Skácel. Příznačně a bohužel těsně před oním historickým zlomem našich novodobých dějin – sametovou revolucí, kterou by vřele přivítal.
Jan Skácel ve svých básních, shrnutých například do sbírek „Kolik příležitostí má růže“, „Co zbylo z anděla“, „Hodina mezi psem a vlkem“, „Smuténka“ či „Dávné proso“ usiluje mimo jiné o vyjádření protikladu okamžiku a věčnosti, povrchu a jádra. Byl nejen velký básník, ale také vynikajícím a originálním redaktorem literárně dramatického oddělení Čs. rozhlasu v Brně a v pohnutých šedesátých letech i šéfredaktorem legendárního literárně-kulturního časopisu Host do domu. Byl také autorem knih pro děti („Jak šel brousek na vandr“, „Uspávanky"), napsal také prózu „Jedenáctý bílý kůň“.