Rollerball (1975)

Původní film Normana Jewisona z roku 1975 o světě budoucnosti bez válek, kde se emoce vybíjejí v násilné hře Rollerball. Oproti současnému remaku klade víc filozofických otázek a nabízí méně akce. DVD: Bonusové žně: dvě stopy komentářů (režisér a scenárista), film o filmu, původní záběry z natáčení, fotogalerie, trailer na původní film, remake a TV verzi a tři televizní spoty. Chybí jedině filmografie a interaktivní hra, již najdete na DVD regionu 1.  Film 3/4, Bonusy 3/4, Zvuk 2/4, Obraz 3/4

Skvělé akční scény, podepřené herectvím Jamese Caana. Přestože záměrem tohoto filmu (podle režiséra) bylo bojovat proti násilí, diváci si akční hru tak zamilovali, že se v návaznosti na tento film začalo mluvit o založení ligy Rollerball, což N. Jewisona dost vyděsilo. Ne každá snaha se setká s odpovídajícím přijetím...

Než si dám ten "legendární" remake, pustil jsem si originál, abych to měl alespoň trochu pro srovnání. A upřímně si nejsem jistý, jestli náhodou mě nebude ten odpadový remake bavit víc, než tohle. Příběh nulovej, herci hrozní a rollerball se tu hraje na začátku a na konci. A všechno mezitím je odpad.

Další z dystopií jichž byly sedmdesátky plné. Tahle popisuje typ útlaku, jež si ovládaná společnost téměř neuvědomuje. Lidé žijí své všední životy a zábavu hledají v krvavé hře zvané Rollerball. Zdánlivě bezduché násilí má ovšem svou společenskou funkci. Když se objeví člověk který by ji mohl ohrozit, je potřeba situaci vyřešit. Úvod s Bachovým proslaveným motivem a účast Jamese Caana dává tušit, že režisér neměl skromné ambice. Bohužel svou vizi nenaplnil, a místo burcujícího morálního apelu natočil pokleslé béčko, v němž nejsou sportovní scény odstrašující, ale naopak nejzábavnější. Akční scény jsou výborně nasnímané, a zápasy, navzdory lacinému vybavení týmů, které by člověk čekal spíš na americkém venkově než ve světově nejproslulejších arénách, jsou svým způsobem zajímavé.

Film s tak rozdílným "schématem mých dojmů" (zní to blbě, ale nenapadlo mě jak to líp popsat) jsem už dlouho neviděl. První půlka mě popravdě moc nechytla, protože mi připadala rozvleklá a víceméně nudná, a to i přesto, že právě v ní se nachází jedna z best of scén z celého filmu - hořící stromy (což sice není úplně přesné pojmenování té scény, ale zase ji nechci příliš popisovat a prozrazovat tak, jaká je její pointa a v čem je tak silná...). Zatímco ale druhá polovina mě ve spoustě scénách chytla natolik, že jsem od toho skoro až oči nedokázal odtrhnout. A teď vlastně nevím, jak moc se mi to vlastně líbilo. Celému filmu dost pomáhá to, jak naprosto skvěle je to natočené, včetně těch zápasů rollerballu. U těch se mi líbilo i to jejich stupňování, že první zápas je vlastně "nejklidnější" (i když se to tak nazvat fakt nedá) a ten závěrečný je hotový masakr. A když jsem si začínal stěžovat, že mi ten film říká pořád to samé dokola, v druhé půlce jsem se navíc dočkal i něčeho hlubšího. Ocenil bych větší představení toho světa ve kterém se to odehrává (klidně jenom na pozadí), konání Jonathana jsem taky ne vždy úplně chápal a ta první polovina mi skutečně přišla - až na pár scén - docela mdlá, ale jinak jsem víceméně spokojený. Navíc nějaké silnější dojmy to ve mě taktéž zanechalo a je i dost možné, že mi to při druhém zhlédnutí sedne ještě o něco víc, když už budu vědět do čeho jdu. Jinak jako béčko mi to moc nepřišlo, protože to podle mě není ten druh filmu, který by se jako béčko dal označovat. Akční jsou jen ty zápasy a zbytek filmu je akční asi tolik jakoKvintet, na který jsem si tady při pár scénách bůhvíproč vzpomenul. Slabé 4*