Rodinka Bélierových (2014)

Dramata dívčího věku jsou zaobalena v naprosto atypické rodině, v níž je hlavní postava menšinou: její zbylí tři členové jsou hluchoněmí a ona je jejich pojítkem mezi světem "normálních" a rodinným mikrokosmem. Chov krav se prolíná s děním ve vesnici a životním mezníkem: výstřední, ale zapálený učitel hudby u ní objevuje pomyslné zlato v hrdle a tvrdou, ale citlivou a láskyplnou drezúrou ho krok za krokem rozvíjí. Objev se nečekaně prostředkuje i pro postiženou část rodiny: tlumočení obsahu písně posunkovou řečí bourá bariéru uvnitř rodiny a chápavý otec se může těšit z manželčina probuzení. Nástup menstruace se stává dalším mezníkem mezi hrdinčiným holčičím a dívčím věkem. Pohled na triumfální koncert žáků vesnické školy nenásilně pozvedá prestiž pospolitého života. Prolínání vážných i veselých, někdy až komických momentů, jež s sebou přináší život, i věcné texty používaných písní vrací do filmu zážitky někdejší KNOFLÍKOVÉ VÁLKY. Přirozenost a nespoutatelnost zdánlivé vnějškové konvenčnosti tu opakovaně slaví své drobné triumfy. Komedie jak má být.

Asi to není špatný film, naopak je dostatečně vtipný i dojemný na to aby se stal ve Francii prázdninovým hitem. Najdou se dobré vtípky i když film více sází na zahrávání si s divákovými emocemi. Karin Viard znakuje přesvědčivě i s komediálním nadhledem, přesto bych ji radši viděl v běžné mluvené roli. Znakové řeči nerozumím, tu pomáhají titulky které musely být do některých sekvencí vloženy. Ze znakové řeči znám vlastně jen jedno slovo a sice TOP09 - to se znakuje jako zavřená pěst se vztyčeným prostředníčkem.

Prvně jsem viděl CODA a až potom tenhle originál. CODA je pro mě o stupínek lepší. Víckrát jsem se u ní prostě bavil a i herci byly sympatičtější a hlavně opravdu hluchoněmí, takže ta palba ve znakové řeči byl mazec. Jediné co bylo v tomto originále lepší, byla volba závěrečné písně - nemyslím hudebně (ta se mi více líbila v CODA) ale obsahem, sedla tam jak prdel na hrnec a dodala ty správné emoce.

Bélierovci boli pre mňa príjemným a neočakávaným prekvapením. Boli autentickí a bavili ma. Mali jednoznačne našliapnuté na štyri hviezdičky. Bohužiaľ im to vydržalo necelú polovicu filmu. V druhej polovici sa všetko to, čo ma bavilo v prvej začalo rozplývať do nejakej obyčajnosti, z ktorej ho vytrhla iba vydarená scéna konkurzu, aj keď ho nezachránila od konečného trojhviezdičkového osudu.

Paula je teenagerka z Normandie, u níž její učitel zpěvu objeví veliký pěvecký talent a nabídne jí účast v konkurzu do prestižní pařížské pěvecké školy. Problém je v tom, že Paulini rodiče a mladší bráška jsou hluchoněmí a Paula je jejich jediným prostředníkem v komunikaci s okolním světem. Dívka je touto nabídkou postavena před obrovské dilema, jestli odejít do Paříže a nechat milovanou rodinu na pospas osudu, nebo se vzdát svého snu a s rodinou zůstat. Nádherné, neobyčejně upřímné a citlivé pojednání o silném rodinném poutu, o lásce a rodinné soudržnosti s krásně napsanými i zahranými postavami. Louane Emera, její rodinka i Eric Elmosnino v roli učitele hudby se usadili v mém srdci na hodně dlouho a scéna, kdy Paula na konkurzu zpívá nádhernou píseň Michela Sardoua a přitom komunikuje znakovou řečí s rodiči a bratrem, zůstane ve mne napořád. 90 %.