Cesta do ráje (1997)

Dobrý a opomíjený film. Připomíná kapitolu dějin, které se též dostává méně pozornosti, boje v Asii, japonské zajatecké tábory. Ženy jsou jednotlivě dobře vykresleny, jejich zážitky jsou výjimečné, jejich strádání velké, jejich síla a schopnosti nezlomné, místy idealizované.... I když i zde pár těch slabších momentů lidské povahy bylo. Některé postoje však inspirativní - "neumím je nenávidět, čím jsou lidé horší, tím víc je mi jich líto." Velmi zajímavé bylo vyznění, které si z filmu odnáším, že i když těžce zkoušeni, stejně bývá náš způsob života otázkou vědomé volby. Za vidění stojí i celá řada hereček, jež se později staly velmi slavnými.

Pohodový film zo zajateckého prostredia, niečo na spôsob filmu Most cez rieku Kwai, aj keď nie až tak pôsobivý. Čo je aj najväčšia výtka tejto vojnovej drámy. Polovicu času tvorí tvorenie speveckých árií, ktoré asi skôr oslovia ženské publikum. Čo podtrhuje aj to, že celý film je nesený v akomsi sentimentálnom duchu. Dramatické scény akoby tvorilo iba pár spomienok preživších žien. Dojímavý je až záver s titulkovým dorozprávaním príbehu. Celkom dobré herecké výkony; v jednej z hlavných rolí aj mladá Blanchettová, myslím, že tak mladú som ju ešte nevidel.

Od tohoto filmu jsem popravdě čekala trošku víc, myslím si, že pouze výkon naprosto úžasné Glenn Close nestačí...ovšem hodnotím odvahu žen a jejich sílu a vůli přežít...některé záběry mě opravdu mrazily (např. když byla jedna ze zajatkyň přivázána na slunce a musela tam být celý den)...a taky nesmím zapomenout na úžasnou hudbu!!

Málo známy film s veľmi dobrým obsadením, zaujímavý pre mňa hlavne kvôli mladučkej C. Blanchet, ktorá dostala celkom slušný priestor. Spolu s G. Close a F. McDormand tvoria silnú hereckú trojicu, na ktorej režisér mohol stavať, zvlášť ak mal po ruke vierohodný príbeh podľa skutočnej udalosti. Snažím sa naslúchať každému filmu z vojnového obdobia, pretože je to podľa mňa nekonečný zdroj námetov pre film. Film 80%.

Působivý film. Válečné zajatkyně, přežívající v tvrdých podmínkách v japonském táboře, které musí snášet nejen hrubé zacházení od svých věznitelů, ale nakonec bojovat o přežití kvůli nedostatku jídla a o samotnou důstojnost a víru přežít. O to se alespoň trochu snaží založením vokálního orchestru. Myslím, že by dnešní ženy měly tento film vidět, aby si uvědomily, že byly a jsou na světě horší věci než neoholené nohy, odložená návštěva kadeřníka, nenalakované nehty a starost o to, který zákusek si dát, který má méně kalorií... Snímek, ač končí happyendem, mě nerozbrečel, protože to ani moc veselý konec není - spousta žen věznění nepřežije. Nejdrsnější na celém filmu je ovšem samotný fakt, že je natočen podle skutečných událostí...