Řidič a fantom (1996)

Překvapivě sentimentální a často nezáživná záležitost. A navíc i nijak zvlášť chytrá. Řidič a fantom tak u mě zkompletuje pomyslný hattrick...žádný ze tří filmů F. Vebera, které měly premiéru v roce 1996, mi nesedl. Průsečíkem je vyčpělost a v tomto případě velmi slabý příběh. Humorných momentů bylo málo, resp. nebyly mým šálkem kávy. Vždyť i ten název je mimo. Jediné co funguje, jsou některé triky...Pitof, sexyCharlotte Kadya moc pěkná ňadra dívky v kabince. Holt není vždy posvícení. Slabé tři.

Řidič finančního magnáta Georges je zastřelen a jeho nadřízený velmi brzy na to zase zavražden svým rivalem. Když hned v úvodu komediálního filmu zemřou dvě hlavní postavy, zpočátku to působí trochu zvláštně. Jenomže jejich duchové na této zemi zústavají, dávají se dohromady a stávají se pozorovateli toho, co se na světe nádale děje. A musí si také spravit to, co na světě za svého života zanedbali, hlavně podnikatel vztah se svým synem. Spojení Francise Vebera a Gerarda Ouryho není překvapější než to, že v pozdější fázi kariéry zkusili tento skoro až pohádkový rodinný příběh s duchařským fantasy motivem. Ale ono to docela vyšlo. Líbil se mi motiv toho, že se spolu dokážou nadřízený a podřízený v posmrtném stavu spojit a zjistit si o sobě navzájem, že každý z nich má své slabé i silné stránky a jsou na tom vlastně oba stejně. Mezi Phillipem Noiretem a Gerardem Jugnotem to dobře funguje a vyměňují si mezi sebou celkem pěkné dialogy. Vyprávění filmu se ale občas zpomaluje a nepřináší tolik zajímavého, naštěstí to docela vynahradí pěkné napínavé finále se spojením otce a syna, následného rozloučení a vzlétnutí na lavičce. Toto finále mě málem dojalo a bylo moc pěkně laskávě. Milá oddychovka, kde si tvůrcí duo zkusilo zase trochu něco jiného než na co jsme zvyklí. Film mi určitě celkem zpříjemnil odpoledne. Nejde vůbec o nic mimořádného, ale hezký obyčejný kousek.

Devět let po Zuckerově Duchovi... za okouzlující Demi Moorovou tu supluje rutinovaný Gérard Jugnot, za médium Whoppi Goldbergové dokonce zaskakuje televize, která hlavní hrdiny "nějak vcucne" a nezapomenutelné efekty, provázející odchod z tohoto světa, téměř paroduje tajtrlíkující lavička v parku. Vtip tu nahrazují nekonečné variace prolínání postav předměty a jinými postavami. Jakoby se ho tvůrci nemohli nabažit, přitom však svědčí o jejich bezradné snaze oživit jinak zoufale čitelný děj a emoční prázdnotu. Obvykle nerad srovnávám, ale tenhle film si o to, ke své smůle, řekl příliš hlasitě.

No neviem čo to mal byť za pokus v rámci francúzskeho filmu, ale moc nevyšiel. Bolo síce zaujimavé sledovať, aké orgie v rámci efektov sa dali robiť v roku 1996, ale ináč mi to tam vôbec nepasovalo. Navyše zábavy na akú som zvyknutý z francúzskych filmov tam bolo takmer nič (na to že malo ísť o komédiu). Sklamanie.

Příjemná komedie,která nezapře ani na vteřinu svůj francouzký původ.Typická francouzká gesta,typické dialogy,gagy,herci,prostě vše nepopře jemný nenásilný styl humoru tak věrný pro kinematografii této země.Ke konci trochu moc moralizování,přesto po celou stopáž příjemně stravitelné + pár vychytaných opravdu vtipných scének,sumasumárum slušné odreagování na sobotní podvečer :).