Proč jsme tak naštvané (2024)

1000 matek, 1000 různých výpovědí... tyto dámy byly asi vybrány tak, aby zapadly do přesně daného rámce toho, "jak to mají matky těžké". Dozvěděly jsme se, že je na matky tlak, třeba v tom, aby děti nosily oblečení z merino vlny. Mě k tomu napadá, že na každého je tlak a žádná životní role není snadná. Na rozdíl od mnoha jiných věcí, kdy a s kým se staneme matky může být většinou otázka vědomé volby. Tak na co si pak stěžovat? Na to, že "muž se má, ten pracuje, přijde a pak ani nepomůže...?" Ale v práci to asi taky nebude vždycky hitparáda... "Unavená ženská". Za mě je únavné sledovat tento dokument. "Brutální chudoba žen". Já říkám, chudoba si nevybírá... Odnáším si jediný závěr, my ženy to máme těžké, protože si furt a rády na něco a na lidi kolem stěžujeme, s oblibou na muže, ach jo, ještě o tom těšit dokument...

Feministické fňukání...co trápí tu paní na rodičovské dovolené jsem vůbec nepochopil, mimo fungujícího manžela, psa a zdravých dětí asi zmiňuje, že je na ni tlak, aby své děti živila zdravě a jí se nechce řešit bio potraviny a pak jí děti křičí na dětském hřišti; paní seniorka se odstěhovala do Španělska a ,,zapomněla" na to, že si vzala půjčku a musí ji taky splácet, což ji samozřejmě dohnalo... Tenhle stát ani společnost ale nemohou za vaše zpackané životy! Tam už chybělo jen ono okřídlené ,,Fijalo octup!"(20.04.2024)

Šárka Homfray má hodně zvláštní image, který si na jedné straně tvoří sama svými rozhovory, profesním působením a životem na sociálních sítích. Na druhé straně je tady to základní téma, kterému se rozhodla být mluvčí. Glosuje současnou situaci, v tomto dokumentu propaguje svou knihu. Ale kde je pointa? Stejné frustrace a stejné komentáře zachytily dokumenty už v 60. letech. Změna přístupu k rodině je nutná, ale nevýrazný půlhodinový dokument schovaný někde v programu ČT a v hlubinách iVysílání není ideální nástroj pro něco tak klíčového. V anotaci zmíněné navrhované řešení v dokumentu nezaznívá. Největší prostor tu mají dvě ženy, z nichž jedna je jen tak obyčejně nespokojená a konkrétně se nedozvíme nic, druhá "zapomněla" platit půjčku a pak jí to v důchodu dohnalo. To naštve, ale není to v žádném případě systémová chyba srovnatelná například s těmi legendárními exekucemi za dětské pokuty z tramvají.(19.04.2024)

S některými názory Šárky Homfray i já jako seniorka souhlasím. Věřím, že se její kniha setkala s ohlasem, ženy na mateřské dovolené jsou přetížené, jejich péče o děti je nedoceněná, postrádají pomoc, péče o dítě je vlastně celodenní (někdy i noční) směna. Uvítaly by dostupnost jeslí, školek nebo např. i většího pochopení ze strany zaměstnavatele. Názor, že matka může být vyhořelá, když se stará o dvě nebo tři  děti minimálně do jejich tří let, sice chápu, ale já jsem před těmi mnoha lety na nějaké vyhoření neměla čas. Obě dcery šly do školky ve třech letech a do té doby bych je nikomu nesvěřila. Měla jsem pro to silný důvod. Vychovávala mě babička, a i když matka s námi bydlela, nemám na ni z dětství téměř žádné vzpomínky. Babičku jsem milovala, k matce se mi nepodařilo za celý život si vytvořit vztah. Myslím si tedy, že být s dítětem první tři roky doma je radost a matce se to v budoucnu rozhodně vrátí. Příklad ženy seniorky nebyl podle mě vhodně zvolený. Žena, která si třikrát po sobě vybere jako partnera alkoholika, je za své stáří odpovědná z velké části sama.(18.04.2024)

Nevýrazný pokus přiblížit problémy současných žen na ploše necelé půlhodiny. Šárka Homfray svoji část dokumentu profesionálně utáhne, ale matka s dětmi na mateřské ani důchodkyně podobné parametry nemají. Obávám se, že si moc lidí tohoto dokumentu vůbec nevšimne (50%).(26.05.2024)