Případ 137 (2025)

Vážné a někdy až dokumentárně precizní kriminální drama zrcadlící dění okolo napjatých demonstrací v Paříži roku 2018, kterému by podle mě více slušel náročnější styl. Režisér má totiž tendenci své hlavní tematické body jakoby podtrhávat, a náročnější divák už bohužel nemá co odhalovat. Naproti tomu se snímek zdařile vyhýbá žánrovým klišé, je famózně zahraný a nabízí silný společenský přesah, který v dnešní problematice policejní brutality a systémových selhání dosti rezonuje. Za mě jde o zdařilé sociální drama, které se dá doporučit i divákovi zvyklému jen na běžnou televizní kriminálku.

„Policajt, ktorý hádže dlažobnú kocku, poškodzuje image polície.”•Vyšetrovanie udalostí z decembra r. 2018 z pohľadu Generálnej inšpekcie Národnej polície [IGPN] - vyšetrujúca incident v podobe zásahu bezpečnostných zložiek na 20-ročného demonštrantaGirarda, kedy jeden z policajtov, naň z krátkej vzdialenosti vystrelil projektilom zo zbrane „Flash-ball” [veľká, mäkká gumová loptička s priemerom 44 mm] - čo vskutku malo za následok teda práve to, že nastalo i mimoriadne vážne zranenie hlavy s trvalými následkami; vo veci začala konať energická policajná vyšetrovateľka menomBertrandová[spoločne so svojim tímom] - s tým, že pomocou záberov z mobilných telefónov a priemyselných kamier, vrátane i výpovedí očitých svedkov - postupne rozplietajú tentoPrípad 137v dokumentárne ladenom prevedení zo strany nemecko-francúzskeho režiséra / scenáristuMollas dynamickou strihovou montážou - strihnutou i o reálne archívne zábery zo skutočných masových protestov „žltých viest”, ktoré prebiehali vo Francúzsku od konca roku 2018 - čím príslušné spracovanie nadobúdalo priam autentický charakter, ktorý mám tak veľmi rád!•Dynamické dianie sa striedalo i s rodinným spôsobom života, kedy napríklad medzi inými, tá „mačacia” symbolika, bola opodstatnená, ako kontrast voči brutalite; síce ma osobne vyrušovala, ale rozumiem tomu, že ústredná protagonistka potrebovala nejako prísť na iné myšlienky; zase podaktoré ďalšie scény som vnímal ako nadbytočné či rovnako povedzme aj zbytočné.•Druckerováje naprosto dominantným článkom tohto dramatického diela, prečo mu dať vlastne i šancu; podľa môjho názoru, toto nie je iba čisto "filmová fikcia, inšpirovaná skutočnými udalosťami,” ako sa, mimochodom, píše v úvodných titulkoch - ALE záležitosť, ktorá sa kľudne môže stať i hocikomu z nás, keď sa v nesprávny čas ocitneme na nesprávnom mieste, a to sa pritom hneď ani nemusíme ocitnúť na protestoch či demonštráciách.•EPILÓG: Rozhodne to malo niečo opodstatneného do seba, kvôli čomu mi nebolo úplne všetko jedno, čo sa pred mojim zrakom odohrávalo!

Viděl jsem poslední tři filmy dua Dominik Moll a Gilles Marchand. U všech se dá říct, že šlo o solidně natočené a pomalu gradující příběhy. Zneklidňující thrillery, policejní dramata. Nenápadné, postupně vtahující. Dossier 137 je přesně to samé. Důraz na rutinu, frustraci a systémová selhání. Ale chybí něco navíc. Divák obdivuje průběh a bolestivé hledání pravdy, emoce se k němu ale nedostanou. Nic akčního nečekejme. Mladý demonstrant Guillaume a jeho nejbližší toho mají tak akorát dost a vyrážejí do Paříže podpořit protesty neformálního hnutí žlutých vest, které od konce roku 2018 dominuje dění ve Francii. Demonstranti o Macronovi hovoří jako o prezidentovi bohatých, který nevidí za Paříž a nerozumí problémům běžných lidí. Politika a zvýšení daně na pohonné hmoty jsou ovšem teď tím posledním, co by zajímalo Guillauma a jeho rodinu, protože se víceméně nachomýtnul k jinému incidentu a dostal pořádně naloženo. Trvalé poškození mozku a důkazy vesměs žádné. Na scénu tak přichází buldočí vyšetřovatelka policejního inspektorátu, která má za úkol zjistit, zda její kolegové v ulicích nepochybili. Nastupuje mravenčí práce, nespočet výslechů, úřední rutina i procházení neprůkazných záznamů z bezpečnostních kamer. A naštvané, ubíjející a rezignované momenty, protože přichází i spousta klacků pod nohy od těch, kteří mají spravedlnost chránit. „Zábava“ jde stranou, napětí je plíživé, ale na oba palce nahoru to zkrátka není. Nicméně velmi solidní a zneklidňující systémový pohled na svět.

❮65%❯Francouzi nám tentokrát naservírovali sondu do útrob IGPN, což je ta vděčná parta, co má za úkol hlídat vlastní kolegy. Hlavní hrdinka Stéphanie dostává na stůl lahůdku v podobě spisu mladého kluka, který schytal gumový projektil přímo do hlavy a teď v nemocnici bojuje o každou další minutu. Celá ta rutinní práce se ale zvrtne v momentě, kdy zjistí, že oběť je z jejího rodného zapadákova. Najednou musí kličkovat mezi loajalitou k uniformě, tlakem shora a vlastními emocemi, což je v podstatě klasický boj s policejním Goliášem. Největším nepřítelem filmu bohužel není zkorumpovaný systém, ale vražedná stopáž přes dvě hodiny. Režisér do toho šlápl s takovým realismem, až to působí jako polodokument. Sledujeme věci, které normálně ve filmu vidět nechceme, třeba nekonečné listování papíry a rozhovory v kancelářích, u kterých i kafe stihne několikrát vychladnout. Je to sice intelektuálně podnětné, ale divácky ne tolik vděčné. Hlavní hrdinka je sice sympaťačka a hraje to skvěle, ale ani její charisma tu šedivou nudu v první hodině nezachrání. Zato poslední půlhodina je materiál na infarkt. Když dojde na výslech policistů a ti s klidem do očí lžou a popírají úplně všechno, je to pocit čirého zmaru a totálního nasrání. Emoční třešničkou na tomhle hořkém dortu je pak rozhovor s klukem, co má doživotní následky. V tu chvíli má film konečně ty správné grády a ukazuje, jak těžké je dovolat se spravedlnosti proti lidem, kteří nosí odznak. Jako sociální drama je to důležitý a silný kus, ale krimi žánr tu bohužel hraje až druhé housle. Osobně dávám přednost té jejich klasické brutální francouzské škole, kde se s ničím nemažou, tohle na mě bylo až moc light a korektní. Pokud ale chcete vidět, jak vypadá mravenčí práce při hledání pravdy v systému, který ji chce zamést pod koberec, tak do toho běžte. Jen se připravte, že místo akce dostanete hlavně hodně mluvení a pocit, že spravedlnost je občas docela slepá.

Myslím, že koho zaujala Noc, určitě nezklame ani Případ - tohle je opravdu přísný autorský styl, mluvící o silném materiálu docela tiše, ale přitom velmi zřetelně