Princezna (1983)

V naší distribuci pod názvem PRINCEZNA.

Raný Ken Loach meets to nejlepší a nejserióznější z Formana. A že tam ty vlivy jsou dost znát, na Formana se dokonce přímo odkazuje jak v závěrečných titulcích, tak i ve scén z kina, kde se promítajíLásky jedné plavovlásky- v maďarském dabingu. Každopádně oproti Princezně se příběhem podobný Džusový román opravdu může jít zahrabat... Sice jeho odlehčenost není automaticky na škodu, ale Princezna si podobný koncept bere pořádně syrově a na život Jutky se tak nebude dát nahlížet jakkoli odlehčeně. A ono to ani jinak nejde, vzhledem k tomu, co se jí v životě děje a jak moc malou možnost má s tím cokoli dělat. Je to silné sociální drama natočené reportážním způsobem, který tomu hodně přidává na intenzitě a zároveň se nesnaží působit okázale a vyhýbá se i možné sentimentalitě a prvoplánovosti. Vlastně mi to po delší době připomnělo, proč tak rád sociální dramata vyhledávám, protože i přes řadu průměrných či kýčů maskovaných za tenhle žánr čas od času narazím na takový nádherný klenot a o to silnější zážitek to pak vždycky je. Vše zde působí co nejuvěřitelněji a nejrealističtěji, prostor periferie Budapeště tomu také dost přidává, herecké výkony hlavních představitelek jsou skvělé a hlavně to jejich životy (a především samozřejmě Jutky) jen pozoruje, bez nějakých viditelnějších zásahů do nich. Není lehké to takhle vyvážit a Erdőssovi se to v jeho debutu povedlo naprosto skvěle, včetně práce se zásadnějšími zvraty, hlavně všeho, co se dítěte její kamarádky Zuzky týče. 5*(02.04.2025)

Na tématiku, kterou Pál Erdőss zpracovává, je to poměrně pozdní film, natočený pravděpodobně pod vlivem "Lásky jedné plavovlásky", k čemuž se ve filmu také implicitně přiznává. Jeho zpracování je ale důslednější, bez "srandiček", které během doby stejně ztratily říz, jde přímo na věc, jako ostatně každý správný Maďar. Sociální status holek z pletáren a dívčích učilišť byl sám o sobě slabý (kdysi jsme je zvali na zábavy, které jsme pořádali jako středoškoláci),  a když se do toho ještě připlete slabé či žádné rodinné zázemí a touha něco si (ještě) užít, pak je na průsery zaděláno.(07.10.2024)

Jeden asi z nejvíce známých filmů režiséra Pála Erdősse, nám v dramatickém
pojetí nabízí příběh o nelehkém životě mladé dívky. Od začátku sledujeme
patnáctiletou Jutku, jenž nemá už od narození na růžích ustláno, jelikož
její vlastní rodiče ji nechtěli, a proto žila také nějakou dobu v dětském
domově. Nějaký čas ji vychovávali pěstouni, kteří ale již umřeli, a proto
se Jutka musí postarat sama o sebe. Snaží se žít svůj život, co nejlépe.
Přitom poznává různé lidi, kteří ji zásadním způsobem ovlivňují a mění její
život. Jedná se o sugestivně natočený snímek o mladé dívce a jejím nesnadném
životě, jenž díky dokumentární kameře, působí jako velmi věrohodný a působivý.(12.01.2017)

Jelikož je mizivá pravděpodobnost, že by tento snímek mělo možnost zhlédnout nějaké větší množství zdejších uživatelů, nastíním zde jeho děj poněkud konkrétněji, abyste si mohli udělat alespoň přibližný obrázek toho, o co jste přišli/nepřišli. Patnáctiletá Jutka strávila část života v dětském domově, odkud si ji vzali pěstouni - ti však zemřeli a ona se teď musí začít starat sama o sebe. Odjíždí proto do města (Budapešti) za prací v továrně na textil. Ubytovaná je na koleji se svou nejlepší kamarádkou Zuzkou. Spolu se pak vydávají na návštěvu k Jutčiným pravým rodičům - zhrzená dcera chce vědět, proč se o ni matka nestarala, leč nedočká se odpovědi, nýbrž jen omluvných pohledů a nicneříkajících výmluv. Za nějaký čas se Zuzce narodí dítě - je vyhozena z práce a musí opustit kolej. Jutka začne "chodit" s jedním starším klukem a slaví s ním a jeho přáteli své šestnácté narozeniny (poprvé v životě dostala dort se svíčkami) - je to období štěstí, jaké dosud nepoznala. Zanedlouho však přijde rozchod a Jutka se seznámí s jiným - jeho rodina ji má ráda a dokonce se pomýšlí na svatbu. Avšak při bouřlivém silvestrovském večírku Jutku znásilní jeden z jeho přátel - druhý den se ve zlém rozcházejí a pro ni opět nastává těžké období. Jednoho dne jí Zuzka při jednom setkání nabídne, aby se za slušný peníz na nějaký čas starala o její dcerku, protože Zuzčin současný přítel má ženu a své vlastní děti - chtějí počkat, až se to "trochu uklidní". Jutka nabídku přijímá, avšak pouze pod podmínkou, že dítě vychová sama a Zuzka ho už nikdy neuvidí. Zuzka nakonec souhlasí. Jutka s dítětem si najde podnájem u starého manželského páru a žije se jim docela spokojeně - staří manželé nemohli mít svoje děti, a tudíž se o "Jutčinu" dcerku rádi starají, když je ona v práci. A Jutka má opět pro co žít - někoho, koho může milovat a kdo miluje ji - malý uzlíček, který jí jednou snad bude říkat "mami". Jednoho dne se však vrátí Zuzka i s přítelem a chtějí si malou odvést k sobě - už napořád - a také to udělají. Nic není platné Jutčino proklínání a ohánění se jejich nedávnou domluvou - dítě je pryč a ona opět upadá do letargie a znovu ztrácí smysl života - zůstává jí jen nekonečná dřina v továrně... . . . . . Hořký a syrový, černobílý příběh nešťastného života jedné dívky, které byl krutý osud předurčen již od samého začátku - ona se sním však rvala statečně a přes všechny útrapy se nevzdávala a nevzdala. Realistické výkony neherců (scény a dialogy byly často improvizovány) a syrová kamera (šestnáctka) - toť cinéma vérité v pravém slova smyslu - tak chladné a přesto veskrze lidské...(06.04.2007)