Příliš hlučná samota (1994)

Malo to všetky ingrediencie dobrého filmu, ale dobrý film to nebol. Totálne zmrvené aj postsynchróny resp. celý dabing.  Bolo vidno, že Věra Caïs sa nevyznala ani v réžii ani v písaní scenára. Záhada, že to dali robiť práve jej, aj keď dovtedy nenatočila ani prd. Že nenatočila ani prd potom, tomu sa už nečudujem.

Ano, je tu Haňťa, který v kotelně tak trochu dělá, že dělá, je tu jeho nerudný šéf, je tu "empatická" cikánka s vykasanými sukněmi... ale to hlavní chybí: Haňťova četba, jejíž citáty jsou alfou a omegou celého tohoto Hrabalova opusu; jejichž pravidelné, rytmické opakování dělá z tohoto příběhu literaturu... A tohle snad ani natočit nejde.

Knihu miluji, je vesele filosofická. Tento film je ovšem pouze filosofický. Ale hlavní momenty z knihy to vystihuje, ovšem bez Hrabalovi poetiky. Na Menzelovi filmy to nemá ani náhodou, to ruku na srdce, víme všichni. Ale zas tak špatná adaptace to není, jak tady ostatní píšou. Ovšem konec je dost depresivní to uznávám, v knize to končí šťastněji. Ale jinak docela příjemný film. Nakonec oceňuji scénu kde se objeví samotný Hrabal, za kterou dávám hvězdičku navíc.

Nevediac, čo napísať, chcelo sa mi najprv napísať iba niečo ako: "Ten Menzel sa musel fakt nasrať do každého filmového Hrabala?" Ale to by som sa spreneveril svojej erudícií a rozhľadu ako aj komparatívnych a analytickým schopnostiam. Je zaujímavé, že Hrabal, svetovo najpopulárnejší český spisovateľ, ktorý, pokiaľ viem, filmové adaptácie svojich diel nezakázal, má len túto jedinú nečeskú. Aj preto sa mi trochu núka porovnanie s NEZNESITEĽNOU ĽAHKOSŤOU BYTIA.

Není to špatné, ale úplně dobré taky ne. Film s prominutím neví kdy sklapnout, protagonista neustále mluví o různých věcech, a i když je fakt, že se to občas hezky poslouchá, tak jsem si z většiny jeho monologů nic neodnesl. Film je ale rozhodně velmi dobře natočený, je v něm spousta záběrů, ketré mi přišly vyloženě nádherné. Hudba taky nebyla špatná. Herecké výkony byly fajn, ale dabing mi požitek z filmu trochu kazil.5/10