Příběhy obyčejného šílenství (2005)

Před lety, když jsem objevoval tvorbu Petra Zelenky, jsem dal přednost (už ani nevím proč) záznamu stejnojmenné divadelní inscenace a tam se pro mě na větší časové ploše se stejnými herci a postavami konal o něco větší zážitek. Je pravda, že při prvním setkání sPříběhy obyčejného šílenstvímě ty zcela normálně podivné postavy, jejich příběhy, s nimi související nápady i ústřední myšlenka dokázaly už z principu překvapit víc. Rád jsem si ten zážitek po delší době připomněl, zatím aspoň tímto filmovým zpracováním, kde mě opět nejvíc upoutal Miroslav Krobot coby bývalý komentátoř filmových týdeníků, který se dostává z dlouhodobé životní prázdnoty a deprese vlivem série choulostivých okolností. V obklopení manželky v podání výborné Niny Divíškové a taky syna dochází i na vícero silných momentů, které dávají ve vzájemných konfrontací vyniknout i silnému dramatu a mezi tím přinášet i nemalou dávku vtipu. Ač se mi ale vedle mnoha jednotlivostí a vyústění zamlouvá i ústřední myšlenka (ve smyslu: vzhledem k vzájemné jinakosti všech lidí se může na každém z nás skrývat něco divného a přitom někdy spíš jedinečného, než špatného), nižší počet hvězdiček přizpůsobuji tomu, že mě některé linie a příhody zvláště v první polovině nebraly stejnou měrou. Ač jsem později taky začal vnímat Ivana Trojana jako velmi dobrého herce (nejvíc díkyŠarlatánovi), tento film patří k těm, kde jsem se moc na stejnou vlnu s Trojanem moc nenaladil a zpětně spíš nechápavě zírám, nakolik i právě zde patří jeho výkon k těm oceňovaným. Jsem tedy divný? No, aspoň že samotný film mě zaručeně uklidňuje, že to může být pořád zcela v pořádku.[70%]

"To, jak žijem, je jedna věc a většinou se s tím nedá nic dělat. Ale neměli bychom ztratit kontakt mezi sebou." Příběhy obyčejného šílenstvírežiséraPetra Zelenkuz roku 2005 nemajú ďaleko k dokonalosti. Ako naznačuje už samotný názov filmu, príbeh si všíma obyčajnosť ľudských životov, ktoré neraz pripomínajú šialenstvo alebo k nemu môžu viesť. Od ústrednej postavy Petra (Ivan Trojan) sa odvíja dej a kolobeh udalostí, ktoré rôznymi spôsobmi menia životy jednotlivých protagonistov. Na Zelenkovom filme je veľmi dobré, že sa ani nemusí príliš snažiť, ale napriek tomu dokáže na diváka urobiť ohromný dojem. Tragikomický mix, ktorý snímka obsahovo ponúka, plynie v solídnom tempe (v závere síce trochu stráca "šťavu", čo je aj dôvodom, prečo nemožno film hodnotiť ako bezchybný) a adekvátnym spôsobom "dávkuje" výborne napísaný humor, ktorého je tak akurát, pričom vďaka kvalitným výkonom hereckého ansámblu dokáže vyznieť ešte o stupienok lepšie. Neraz svojské bizarnosti (napríklad sledovanie "pri akte", telefón v taške, alebo jazda vysokozdvižným vozíkom naprieč Prahou) aj preto nevyznievajú ako prvoplánové alebo nebodaj trápne, ale ako niečo, keď sa nad tým divák zamyslí, môže život naozaj priniesť. Šialený je na to dosť, čo film iba potvrdzuje. Najvýraznejším prvkom Zelenkovho počinu je jednoznačne scenár (príbeh), osobitnú pochvalu si ale zaslúži tiež prakticky celé herecké obsadenie (so špeciálnym vyzdvihnutím pre Ivana Trojana, vynikajúco fungujúcu dvojicuMiroslav KrobotaNina Divíšková, ako aj zaujímavúPetru Lustigovú). Okrem toho snímka diváka zaujme aj po hudobnej stránke, kamerou či pražskou výpravou. Práve dva posledné prvky sa dokonale spájajú v zábere so stáčajúcej sa Příběnickej ulici na Žižkove s Pražským hradom v pozadí. Hotová lahoda pre divácke oko.Příběhy obyčejného šílenstvísú takmer dokonalým filmom. Je škoda, že si dobre rozbehnuté tempo nedokáže udržať až do konca, ale aj napriek tomu Zelenkovmu dielu prakticky niet čo vyčítať. Dokonale tragické. Ako život.

Když jsem byl malej kluk, zabijeli jsme s tátou a politiky. A já  jsem to bral vážně. Táta říkal, že když je zastřelíme všechny, tak všechno dobře  dopadne.Ze zaprášených krabic z  letištního překladiště Petr Zelenka vytáhl a sestavil skládanku šíleností. Při dlouhých osamělých staromládeneckých večerech ožívají deky. Přítelkyni  musíte ustřihnout  vlasy,  ty svařit v mlíce, usušit a rozfoukat v místech, kde jste se seznámily,  aby se k vám vrátila. Děti se musí odvážet pryč do klidu, protože trpí záchvaty smíchů. Bývaly hlasatel filmových týdeníků si je doteď všechny pamatuje, a na základě náhodného vytočení čísla se seznamí s o 30 let mladší ženou, která vyteše jeho podobiznu. Matka v košili a kšandách   žádá po synovi, aby ji vzal krev, která se pak schová, aby se záhy později mohla případně  odvézt do Bosny. Šéf kupuje už dvacet tři let oblečení plastové figuríně. Sousedé nedokážou souložit, pokud je při tom nikdo nepozoruje. No a tak dále.   Pro tento film zkrátka vůbec  nevadí, když má divák šílený oči. Takový oči se naopak berou.:D Nejvíce se mi líbil právě linka vedoucího s figurínou.  Moc mi nesedla akorát postava tety a závěr, který sice přínáší zajímavé uspokojivé vypointování, ale po předcházející krásně poeticky hořkosladké podívané  je zpracován  zbytečně na vážno.  Možná díky tomu, že v titulkách už absentuje hymna filmu La Consigna.:D Po tomto filmu mám jinak nový sen: Projet se na ještěrce po Praze. Jako celek ŠÍLENĚ milý film. Mám rád podobné záležitosti, které představí několik bizarních figurek, na které se ale film nedívá s výsměchem nebo pohrdáním, ale s  určitou absurdní láskou a pochopením.  Jak nad tím tak přemýšlím, není to první česká minoňská komedie za začátku století, která se mi hodně líbila a přišla osobitá. Ale ono to není jenom tak skvěle mimonsky zábavné. Je to zároveň i takový formát filmu, který se dívá na životní  úděl právě s humorným odstupem a zjemňuje ho...a několik momentů dokáže vyvolat i pocity silného dramatu a navodit melancholii, která přechází do příjemné hořkosladkosti.  Skvěle jsou i některé herecké výkony . Taková Nina Divišková, která tady má exluzivní záchvat,  asi mimo Vyprávěj dostala  před kamerou málokdy příležitost takhle zazářit, Heřmánek po revoluci taky moc ne, Zelenka rovněž pro Příběhy  objevil herecké úmění Krobota.  Škoda, že se podobné ,,divné´´ komedie už po dvaceti letech u nás tolik netočí.  Že by už neznámí muži nevolali ženám na pokraji nervového zhroucení?Já jsem úplně bezradnej, úplně bezradnej.

Jestli něco bytostně nesnáším, tak české filmy o současné společnosti. Tím současné myslím po roce 2000, ale i v 90.letech se najde několik snímků, kterým jsem se vyhýbal, vyhýbám a vyhýbat budu. Důvod je prostý - proč bych se měl dívat na filmy o společnosti, kterou tak opovrhuju, jejíž chování mi přijde hanebné protože pokrytectví a která je tak děsně zdegenerovaná bolševickými manýry, že se mi z ní dělá špatně? Jakto že nejsme schopni natočit tak silné filmy jako třeba v severských zemích? Ano, než točit současné sociální drama o neživotných lidech, tak je lepší netočit nic. Přesto se takové snímky zvesela vyrábí, postavy žijí tak že neznáme nikoho kdo by se tak choval, a přesto lidé v kinech po projekcích aplaudují a plácají tvůrce po ramenou s povděky že udržují při životě českou filmařskou školu.BLE-EE-E!Tento snímek vezmu na milost ze dvou důvodů - prvním je že jsem se dokonceněkolikrát zasmál, a druhým roztomiláZuzanka Šulajová. Ale podobnýzparchantělý bazmekmi už příště nesmí přes práh!

Smutno-smiešna komédia o chlapíkovi, ktorému sa lepí smola na päty resp. pletú sa mu do cesty čudáci lebo sám je čudák a tak sa mu stávajú čudné veci. Zmes bláznivých charakterov okolo neho je výbušnou zábavnou zmesou. Či už sú to susedia, ktorí mu platia za to, aby sa pri sexe na nich pozeral, alebo otec zabávajúci sa pivovými bublinami. Film je typicky českou zmesou smiešneho a smutného. Produkcia je výborná a Ivan Trojan v hlavnej úlohe je skvelý.