Příběh herečky (2012)

Ludmila Brožová-Polednová
Narození 20. prosince 1921
Praha
Úmrtí 15. ledna 2015 (ve věku 93 let)
Plzeň

Omluvit zločiny duchem doby nelze. Dokument: 1. o jedné zlé paní nemající daleko ke svini, která ani ve stáří nechápe co provedla a čemu napomohla, 2. o bohužel jen jedné z mnoha takových monster začínajícího režimu, 3. o bohužel jen jedné potrestané.

Velmi výstižný název dokumentu.... s profi grafo rozborem od paní Evy Boháčkové :-)

Z cyklu must see. Jsem proti centrálnímu brainwashingu ve školách, ale dokumenty tohoto typu by měly být součástí povinných vysílání na ZŠ, a to s následnou, nenásilnou diskuzí. V té by neměly být meritem věci ani tak různorodé politické názory (nebo snad, chraň Bůh, jeden politický názor považovaný za nadřazený), ale schopnost člověka nechat se obelstít, morálka, totalita, dobro a zlo – nejsou to černobílá ani jednoduchá témata. Dokumenty jako tento jsou varováním před další totalitou, mimo jiné nám říkají, jak a proč se rodí šiřitelé totalitních ideologií a jak se z „obyčejných lidí“ stávají ze dne na den bezskrupulózní vrazi. Nejsou to psychopati, jsou to lidé, kterým vadí nespravedlnost, něco, co je reálně a skutečně špatné. Ve snaze po narovnání špatného ale nemají zábrany, nejsou natolik přemýšliví a empatičtí, aby jim došlo, že zlem dobro na světě nevytvoří. Na začátku totality je vždy „dobrý úmysl“. Jejím propagátorům ale chybí schopnost lidské sounáležitosti, smysl pro míru a intuice. Je zajímavé, že Ludmila Biedermannová (Brožová) pocházela z měšťanských kruhů, protože se slovně i písemně od počátku projevuje jako relativně dost nedostatečně chápající i vyjadřující se osoba (ač používat nespisovné výrazy u soudu nejspíš také patřilo k dobovému bonmotu). Ano, uvěřila komunismu a jeho ideálům, takových bylo – být důvěřivý samo o sobě není chyba. Ale byla to také kariéristka, které bylo jedno, že k vlastní hvězdě stoupala skrze perzekuci nebo dokonce smrt ostatních, živých lidí. Jak svědčí její závěrečné věty pronesené na sklonku života, nebyla schopna zhodnotit rozdíl mezi činem proti zlu a činem proti pravidlům. Překvapující je, že ji její rodina ze střední vrstvy patrně neposkytla žádné vzdělání. Kombinace nedostatku vzdělání a kariérismu se jí nakonec stala osudnou a její život proměnila ve zlo, kterého neumí ani litovat. Je to ovšem lidsky velmi jiný případ než případ Jarmily Taussigové-Potůčkové. Ve školách by mohlo být fajn vysílat dokumenty o obou těchto ženách současně. Ludmila Brožová byla jednoduchá, nebyla to idealistka. Jarmila Taussigová-Potůčková myslela na lidi a pro lidi, jakkoli ji to nakonec dovedlo k tomu, že i ona způsobila smrt mnoha z nich, Ludmila Brožová měla spíše přízemní cíle a asi nikdy nemyslela na ostatní lidi jako na bližní své i bližní ostatních. I proto jí nedělalo problém držet se principu a nepřemýšlet o něm. Jarmila Taussigová-Potůčková vnímala nativně dobré a špatné, což ji nakonec při konfrontaci umožnilo poznat vlastní pochybení. Ludmila Brožová si ovšem nechala velice jednoduše napovídat, co tím dobrým a špatným je, nedokázala to přizpůsobit situaci, a v této iluzi setrvala až do smrti. A v tom je největší nebezpečí také současných, teprve vznikajících totalitních ideologií.(09.07.2023)

Nezdá se vám trest smrti za rozhození pár desítek mandelinek příliš? Brožová-Polednová: "Ne, tak to v té době chodilo". Ani těch 20 let, které nakonec dostal se vám nezdálo moc? Brožová-Polednová: "Vždyť si je stejně neodseděl". Slovy soudce Josefa Baxy o Brožové-Polednové a jí podobných: "Kdyby alespoň řekli - byli jsme taky mladí, dejte si pozor, kdysi jsme dělali věci, na které už dnes nejsme pyšní - tohle kdyby tam alespoň bylo u nich, nikdo by jim možná ani hlavu neutrhl, nikdo by je nezavíral do vězení, kdyby takové pokání alespoň nastalo, ale nenastalo". Zajímavý dokument o jedné z komunistických fanatických reprezentantek hrůzné doby, která se už snad nikdy nevrátí a lidé jako ona skončí po právu na smetišti dějin.(14.03.2020)