Při zemi (2025)

Dokument. No dobře... Spíš plichta mezi nezávislým uměleckým ztvárněním koexistence mezi člověkem a přírodou a vyřešením jednoho (nikoli napínavého!) případu. Témata,která tvůrci zpracovávají jsou důležitá k výchově na základní škole. Abychom věděli,co se děje,když nás okolí nezajímá. Jedna hvězda . Umělecké záběry přírody byly některé skutečně skvostné (!) Druhá hvězda. Dále pozitivně hodnotím vyřešení případu otrav a přineslo to (asi jediné) zadostiučinění k závěru sledování filmu. Horší už to bylo s panem Donem Quijotem, který mě provokoval zpomalováním děje, obličejem i hlasem a měla jsem chuť s ním silně zatřást,aby se probral ze svého naivního snu. Zřejmě bude zbytečně přehazovat bahno lopatou na odlehlých lukách až do smrti. Film jako celek moc nemotivuje, spíš deprimuje. Vlastně se až ptám proč vznikl? Krásné záběry přírody, soucit s bojovníky s větrnými mlýny, patetické poplakání nad nevinnou tváří oddaného hledacího psa, jehož packa nejspíš jednou skončí sevřená v železné pasti?..Co to jako celé bylo(?)...možná obraz rozkolísané doby a rozmazleného pána tvorstva s minimem strážných andělů, které stejně vbrzku sežere kůrovec nebo soudní systém...

Při hodnocení musím oddělit zpracování a téma. Téma dokumentu Při zemi je důležité. Určitě bychom si všichni měli uvědomit, jak ovlivňujeme přírodu, že nemusíme rezignovat, nebo nečinně přihlížet nepravostem, které na přírodě lidi páchají. Ale zpracování mě bohužel neoslovilo. Chyběl mi větší kontext u příběhu mokřadů, trošku víc vysvětlit co se tam děje a proč a jak v tomto smyslu může běžný člověk pomáhat. Příběh psovodky byl oproti tomu srozumitelný a poselství dával jednoznačné.
Co mi vůbec nesedělo byly „umělecké“ záběry (ať už to byly šikmé záběry přírody, nebo vypůjčené ilustrační záběry), které mě rušily, zbytečně upozorňovaly na nějaké umělecké ambice tvůrců, místo aby se film (a spolu s ním i divák) soustředil výhradně na přírodu a protagonisty dokumentu.
Film jsem si vybrala, protože mě zajímá téma působení člověka na přírodu a dokument z českého prostředí sliboval nový pohled na věc. Dostala jsem pár silných pasáží, krásné záběry na letící dravce, ale celkově spíš zklamání, myslím, že to mělo na víc.

O tichém mizení a těch, kteří mají oči, uši a srdce pro život, na život nerezignovali. Scéna se vzletem ke slunci je jedna z nejkrásnějších věcí, jakou jsem v českém filmu viděl za dlouhé roky...(02.11.2025)