Potopa světa (2025)

Jako první půlka byla OK. Docela drtivý dopad povodně. Hlavní postavy sice drží dech jako Aquamen, ale ujde to. Ale druhá půle s eventem na hronice o den více byla tak nudná. Zkoušel jsem to dokoukat na dvakrát, ale pokaždé jsem usínal. Takže jsem musel přetáče. Nakonec jsem to dokoukal, jinak by to byl odpad. A dítě jak tady píší, je opravdu příšerné.

Trivia: Jižní Korea, porodnost 2025: cca 0.7 dítěte na ženu v plodném věku.O tématech lze hovořit přímo, nebo oklikou, třeba alegorií. Kdo, jako já s narůstajícím věkem, preferuje přímočaré vyjadřování, z filmu nadšený nebude. ProtožePotopa, přestože realizovaná čirou čistou vodou, ji zároveň na jiné úrovni zle kalí.
Hra s divákem je od začátku nevěrohodná, i proto, že jsme to už milionkrát viděli - nemá smysl vyjmenovávat všechno, co Byeong-woo Kim matlá dohromady. 
Už ta zápletka: Maminka se snaží uprostřed krajně podezřelé potopy světa zachránit někoho, kdo vypadá jako korejská verze Haleyho Joela Osmenta. Při pobíhání po chodbách zalévaných tekutinou jsem brzy začal tvůrce podezírat, že nehodlají opustit kulisy jediného baráku - svým způsobem sympatický modus operandi, který mě hrozně štval v jiné netflixové korejské produkciAll Of Us Are Dead. 
To vše ve vizuálu, který spíš než Emotion Engine připomíná vypráskaný Unreal Engine. Což je ve hře oukej, ale na kvalitní filmový zážitek je to trochu málo. 
Když nám vypravěč nahází pod nohy všechny klacky, co jich má, vyjdeme z toho s prázdnýma rukama. Zbudou jen 'varhánky'.

Snímek se stal terčem zbytečné kritiky především ze strany publika, které odmítá přijmout žánrový posun a jiný typ vyprávění, než na jaký je zvyklé. Namísto věcného hodnocení formy a záměru filmu se opakovaně objevují výtky mířící k tomu, že nejde o dostatečně „velkou katastrofku." Tento přístup však spíše vypovídá o očekáváních tuzemských diváků s tlačenkou v hubě a orosenou 12tkou, kteří tomu švácnou ještě český dabing a efekt je předem dehonestován. Kojimu na Vás! Ten by Vás bičoval. Celá tahle povedená věc svižně pracuje s inspirací herním jazykem a poutem– strukturou připomínající kampaň, butterfly effect, důrazem na prostor, rytmizovaný technikou, postupností, dimenzi, solidní simulací a dynamiky počátků k samotnému konci. Nejde o samoúčelnou stylizaci, ale o promyšlený prostředek, který podporuje imerzi a tempo vyprávění. Odmítání těchto prvků jako "nedostatečně filmové" je pro mou existenci neochotné chápat. Dlouhodobý trend domácího publika oceňovat především bezpečné, repetitivní tituly se na čsfd odráží velmi zřetelně. Konvenční komedie s totožnými tvářemi a minimálním tvůrčím rizikem jsou vynášeny do vysokých hodnocení, zatímco ambicióznější žánrové projekty naopak trestány za to, že vyžadují aktivnější divácký přístup vůči mixu žánrovosti. V tomto světle opět nepromyšlená kritika k lejnu. Jak již zde řemeslně nezvládnutý a zmíněný titul Brick (Cihla), včetně castu absurdní, androgynní lesby s pyjem hovořící šajze jazykem, které v některých hodnoceních dosahují vyššího skóre jsou pro mne vrcholnou zvratkou vracejíc se v pravidelných vlnách do mých úst. Je pravda, že Potopa světa nepřináší revoluci a nestane se milníkem žánru. V rámci budgetu a jasně vymezeného konceptu však nabízí soustředěný a dramaturgicky funkční celek. Práce s omezeným prostorem, proměnlivým počasím, smrtícím chladem oceánu jako permanentní hrozbou je konzistentní a účelná. Tempo je prďácké, napětí graduje a klaustrofobní atmosféra je vybudována. Katastrofa zde není redukována na vizuální exhibici, ale pojata jako osobní a prostorově omezený osobní kolaps, nebo ne? Ztráta domova, uvěznění v bytovém komplexu a nemožnost úniku představují existenciální hrozbu, kterou film záměrně neředí neustálou eskalací. Kritika mířící na vztah matky a dítěte pak míjí cíl – nejde o sentimentální výplň, ale o nosný dramatický prvek, který dává situaci emocionální váhu a taky únavnou váhu nekonečnymi schodisky. Film si neklade za cíl zavděčit se každému. A právě v tom spočívá jeho síla i důvod, proč část publika selhává při jeho čtení. Nejde o dokonalé dílo, ale o poctivou žánrovou práci, která ví, co dělá – a odmítá se podbízet těm, kteří od katastrofického filmu očekávají pouze exploze, asteroidy a rychlé řešení bez jakékoliv interpretace. A hej - stereotypní krajané středověkých myslí - hry nejsou jen pro mladé!

Úprimne, nechápem, kam film smeruje, toľko dejových línií v jednom filme a úprimne som úplne zmätený. Nepáčilo sa mi, aký chaotický bol príbeh. Niektoré scény boli v poriadku a kamera aj herecké výkony boli slušné, ale celkovo dávam 2 z 5 hviezdičiek. Tento film bol dost slaby, kiežby som mohol získať späť tie 2 hodiny svojho života. Film uráža vašu inteligenciu. Dážď by mal byť taký silný, že týždne musí padať ako stena vody. Doslova zaplnila 3 až 5 poschodí výšky budovy za pár minút. Tlak vody by mal spôsobiť zrútenie budov. Ale vsetko sa to nejako zamotavalo a ja som sa uplne stracal, o com to vlastne je.

Potopa světa se se tu korejským tvůrcům smrskla na jeden panelák, a přestože se tu vhodně tsunamovalo, rozpačitý dojem mi to nevyrušilo. Jak už je mým zvykem, lezlo mi až bolestně na nervy, že se musí boje o holé přežití účastnit i ten pětiletý fanda do bazénů, z něhož jsem měl už po deseti minutách vážně poškozený nervový systém a pociťoval jsem silnou touhu vstoupit do děje a podržet tomu rozmazlenému zmetkovi hlavu pod vodou, dokud by se nepřestal mrskat. Film se mi přitom zdál být na úplném začátku zajímavým počinem, který se následně změnil v otravnou a zbytečně dlouhou záležitost. Celé to na mě ve výsledku působilo jako nepříliš vydařený mix Matrixu a Na Hromnice o den více s přidanou katastrofou. Musím ale uznat, že se mi líbila ta závěrečná oplodňovací scéna. / Poučení: Tak život na Zemi spasí ve finále Jihokorejci. Kdo by to byl čekal? Asi Jihokorejci.