Posthouse (2025)

All work and no play makes Jack a dull boy. Akorát že vůbec. Záměr asi byl, sledovat postupný rozklad osobnosti, ve styluOsvícení (1980)Spíše se dočkáme postupné ztráty trpělivosti diváka, i při té stopáži to byl pocit jak 3 hodiny opakování stejných nezáživných záběrů. Prapodivná volba je světlo ve filmu, snaží se asi o děsivou atmosféru tím, že 90% filmu se odehrává v přítmí, ale působí to až hloupě, asi byl taťka ras na zhasínání. Jsou tam pokusy o lekačky, které považuji za mor žánru, ale stejně nefunkční.

Úvodní přiznání: Mám už nějakou dobu na seznamu Nokturno a teď nově i Lilim, ale jaksi nebyl čas nebo je přeskočilo něco jiného. Takže když jsem četla anotaci Posthouse, tak to oba filmy nakonec přeskočilo. Protože co je lepší než námět právě tohohle filmu? A upřímně, co je lepší než horor ve kterém stírá filmová fikce reálné fakty, že? :) Takže jak film dorazil na Netflix, musela jsem to hned vidět. A jsem teď strašně moc spokojená. A o čem, že je tada Posthouse? O tom, že minulost je možná někdy i přítomnost. A pokud se v minulosti stalo něco špatného, možná by bylo fajn nechat to být. Ale když tam vzadu v hlavě máte cukání, který nevíte jak zastavit a který nechápete, kde se vzalo, tak je možná lepší snažit se to ignorovat. Tedy, pokud vám to hlava dovolí. Cyril (ty rolejeblého otceLucerovi vážně jdou, takže si ho určitě nakoukám; od 23.12 bude na Netflixu Topakk (Triggered)✌️) začne tedy pracovat se svojí dcerou na restaurování filmu, který už předtím restauroval jeho otec, ta práce skončila jeho smrtí a je naznačeno, že už předtím během toho se stalo něco dalšího, a teď se on sám dostává do podobné situace. Je lehce naznačeno, že jeho vztah s dcerou Reou taky není úplně ideální, ale v současnosti je takový ... "ignorujeme minulost". A jak jde večer dál, jejich práce se postupně blíží ke konci, postupně se mění dynamika a přichází to velký hrabání. Ale je důležité myslet na to, že Posthouse není klasický bubu horor. Je to hodně pomalý snímek, který sice obsahuje několik lekaček, ale jde se na ně trochu jiným způsobem, kdy se na to jde pomocí hudby, světla a stínů, v kombinaci vašeho očekávání, že teď to má přijít, ale ... ne pokaždé to přijde nebo to přijde jinak, než to očekáváte. A ta atmosféra je naprosto dokonalá a funguje naprosto skvěle. Aby potom přišel konec a ten mě prostě nějak dostal. Jak si to hraje s tím, co je skutečnost a co ne. Už jenom ta závěrečná scéna, kde se pracuje se světlem promítačky. Protože to není spoiler, víme to hned od začátku, že závěr filmu prostě není. Ale tak nějak tušíte, že se najde. Takže závěr je prostě super a právě to stírání fikce a reality v závěru funguje naprosto skvěle. Tedy, pod jednou podmínkou. Tenhle film má totiž jednu skvělou vlastnost. Když se na to naladíte, Posthouse je naprosto vtahující záležitost. Když ne, tak ... jo, tak to asi bude peklíčko. Ale pozorovat někoho, jak mu postupně hrabe. Co je lepšího? 😇🫶(11.12.2025)