Poslední ženy moře (2024)

Nečekejte vzdělávací dokument, ve kterém by se to hemžilo fakty. Tohle je především o emocích. O lásce k moři a obavách o něj. Existuje spousta způsobů, jak kategorizovat lidi podle nátury. V tom vodním prostředí se nabízí třeba:Námořníci...pořád v pohybu, milující změnu, neukotvení.Raftaři, milující adrenalin, bezhlavě se řítící korytem řeky, směřující z bodu A do bodu B.Plavci, pomalu a bezpečně plující na hladině, vždy s hlavou nad hladinou aby viděli kam plavou. Odkud vyplavou, tam se vrátí. Nu a pak jsou tuPotápěči. Lidé milující vodní ticho, všeobjímající rozlehlost a rozmanitost, samotu sdílenou se miliardami dalších tvorů. Jak já těm babkám rozumím. Přestože na tom není zavislé moje živobytí, taky mě velmi trápí co se s oceány děje. Přestože je ten ekologický apel v druhé půli pro mnohé otravný, je dobře, že tvůrci poukazují na fakt, že vypouštění radioaktivní vody z Fukušimy je jedna z největších prasáren, jakých se Japonci v tomto století dopustili. Po šíleném plundrování moří a nadměrném rybolovu, přidávají další těžký úder přírodě. Nicméně zpět k dokumentu...ano,byl bych raději, kdyby byl jen o potápěčkách, o kultuře na vymření. Báby byly velmi sympatické, jejich příběhy zajímavé, záběry poutavé. I proto ta ekovsuvka, jakkoliv je to problém závažný, působila poněkud prvoplánovitě a v případě vystoupení v OSN i naivně. Na druhou stranu...Jihokorejci jsou milí a otevření lidé, možná je má optika příliš zakouřená evropským pesimismem. Tak, či tak...jako celek mě to bavilo bohužel méně, než by mohlo. Ovšem některé pasáže byly za 5*.(04.06.2025)

Otírá se to o mnoho (jakože opravdu mnoho; specifičnost povolání, historický vývoj, udržitelnost, uchovávání tradic, nukleární znečišťování, sexismus, ageismus a vícero dalších) nosných témat, ale u žádného to nezůstane. A naopak některé jiné to zcela opomíjí. Kupříkladu o pohledy "ty babky to mají jako sociální aktivitu, aby poklábosily a zahaštěřily si více než reálnou nutnost (při)výdělku" či "některé jsou prostě po životě pod vodou závislé na adrenalinu" si to vyloženě říká. Nakousne  se tedy první poslední, ale nic se nedojí. Zůstává pěkně vypadající (aby také ne, je to produkce Applu) skořápka o svérázných babičkách, které se na jeden nádech v pravěkých neoprenech potápějí s pirátským hákem pro ježovky a řasy. To samo o sobě je natolik zajímavé, že to devadesát minut utáhne. Ovšem je z toho cítit, že autorka se snažila o mnohem více než pouze pohled "senioři pod vodou". Jenže zůstalo pouze u snahy a nikoli i realizace.(30.03.2025)

Dojímavý dokument o miznúcej tradícií juhokórejských hänyeo, zberačiek morských plodov, ktoré sa denne potápajú do hlbín mora bez použitia kyslíkových prístrojov. Pričom dámy sú už výrazne v rokoch. Približujú ako sa zaznávaná práca stala dedičstvom UNESCO a čo to pre ne znamenalo. Vidíme tiež snahy o popularizáciu mladšou generáciou. A rovnako aj to ako hänyeo z ostrova Jeju ovplyvnila havária jadrovej elektrárne vo Fukušime a tiež ďalšie dôvody, pre ktoré sú ochotné odložiť neoprény a vychádzať do ulíc.(12.02.2025)

Mám rád učení se novým věcem a tento dokument je emocionální cesta k smyluplným životům a tradicím ,která vás přesvědčí pro ochranu těchto noblesních ženských válečnic. Je zde klasika změny klimatu znečistění, ale také kontrovezní vypouštění odpadních vod z nechvalně známé  jaderné elektrárny Fukušima. Nejsou nabízeny žádná řešení.  https://dokumenty.tv/posledni-zeny-more-dokument-titulky/(25.12.2024)

Moc fajn dokument o tradicích, jejich udržování a hrozbách. Stařeny a moře :) . 70%(10.12.2024)