Portréty: Vladimír Morávek, režisér (2005)

Vladimír Morávek bezesporu patří k našim nejvýraznějším divadelním režisérům, tvůrcům autorského typu - i když se opírá především o cizí texty, vždy se jedná o jejich neotřelou, novou interpretaci. Morávek své diváky šokuje i uhranuje. V jeho pojetí představuje divadlo událost, svátek, vyvolává pocit jedinečného a neopakovatelného setkání herců a diváků. Jeho divadlo je velkolepé, miluje největší klasiky (Čechov, Shakespeare, Dostojevskij), ale přitahuje jej i tvorba současných českých dramatiků (J. A. Pitínský, A. Goldflam, H. Krejčí?). Morávkovy inscenace jsou obrazotvorné, naplněné výtvarnými gesty, ale stejně tak hudbou, ruchy a slovem. Nejvyšší exprese vyvolané všemi divadelními prostředky doprovází okamžiky ticha a křehkých momentů. Jeho režisérský rukopis je furiantsky rozmáchlý, zároveň i citlivý a opatrný. V roce, kdy natáčíme jeho portrét se uzavírá v jeho profesním životě jakýsi oblouk - on, který vzešel z Divadla na provázku se tam od letošní sezony vrací jako umělecký šéf. Všechno nasvědčuje tomu, že po éře královéhradecké se začíná rodit nová etapa pro brněnské divadlo i pro tohoto invenčního divadelníka.