Pompeje (2014)

Historicko-katastrofické Pompeje balancují přesně na hranici průměru. Na jedné straně diváka potěší sympatické ústřední duo, solidní porce vygradovaného napětí a velkolepý sopečný popel, který k apokalyptickému finále zkrátka patří. Na straně druhé se však film potýká s občasnou nudou, silnou předvídatelností a až příliš okatou „inspirací“ žánrovými králi z minulosti. Celé to působí jako Andersonovo nadšenecké digitální plácání na zeleném pozadí, kde největší logickou záhadou zůstává, jak se v tom všem magmatu dokázal zorientovat hlavní hrdina. Není to sice taková filmařská katastrofa, jak se před premiérou čekalo, ale k dokonalosti tomu chybí mnohem lepší režisérská ruka a propracovanější scénář. Ideální film na jedno zhlédnutí k popcornu.

OdPompeiiby snáď pri takých filmárskych aspektoch ani nebolo vhodné očakávať, že by dokázali byť výživnejšou žánrovkou, než vie byť bežná epizódaRodinných prípadov. Jednak je to postavené na extrémnom klišé, extrémnej vyumelkovanosti a extrémnej ohranosti, kde táto ani nemá priestor fungovať, lebo ju zhadzujú veľmi slabé výkony, teatrálne vtipné scény či výrazne nepresvedčivé efekty (kde začína green screen je rozoznateľné z každého záberu), pričom druhak by mi to vo výsledku ani nevadilo, keby jediná moja radosť, na ktorú som sa tešil — že by som konečne mohol dostať aj vizuálne vysvetlenú či primárne zobrazenú udalosť, a to výbuch sopky, (ne)možný útek pred ňou, jej následky a príčiny — som tu absolútne žiadnym úctyhodným spôsobom nedostal. Onen aspekt je tu nie že vyťažený (to by bolo silné spojenie), ale iba použitý okrajovo ako nástroj toho, aby lákal na nosnosť svojej údajnej veľkoleposti spracovania. Je tu spracovaný iba ako vedľajší prvok, ktorý akoby až z povinnosti dopĺňa rutinný príbeh, len aby z neho urobil akúsi nadhodnotu, ktorá v skutočnosti ani neexistuje. Záver, kde proces skameneľovania ľudí pri úteku alebo na iných pozíciách mal mať hlavné miesto, zobrazený ani nebol, a iba je naň odkázané akýmsi pofidérnym počítačovým vizuálom, ktorý ma svojím zjavom dorazil už totálne. Dovtedy som si totiž aspoň hovoril, že nie každý historický film musí v zásade edukovať, aj keď som dúfal, že práve tento by bol schopný si uvedomiť, že je tým, ktorý to jednoducho nemôže zanedbať (v tomto prípade skôr postrádať). Absolútne pokrytectvo voči divákovi, ktoré ma irituje už podstatou toho, aký obrovský potenciál sa v tom ukrýval. Reálne, načo to nemohlo byťibao tej udalosti?

Nenechte se odradit slabým hodnocením. Rozhodně to není historický velkofilm, ale spíše akční historická fikce založena na reálné události s přepálenou hollywoodskou poslední půlhodinkou. Já si to ale náramně užili. Příběh je jednoduchý (až na pár příběhových zkratek a urychlených událostí), ale já si to náramně užili. Se svou kratší stopáží (oproti jiným velkofilmům) to šlapalo po celou dobu. Ještě jsem se nestihl vzpamatovat z úvodu v Británii a už rovnou Vesuv pohřbil Pompeje. Pokud chcete vypnout mozek a obdivovat nádhernou výpravu filmu, tak vřele doporučuji.

Je tu ďalší popcornový výplach a aj keď uja režiséra mam v obľúbených ako scenáristu, tak aj ako režisér má u mna celkom dobre hodnotenia. Je niekoľko filmov o tejto známej katastrofe, ale asi žiadny z nich nebol v kinách ale len televízny projekt. U tohto režiséra som zvyknutý na megalomanstvo, ale tuto to už celkom prestrelil. Je v pohode, že história ide do úzadia, čo som aj čakal, ale mne sa tu nepáčili aj triky, boli dosť okaté a fádne. Do kina by som na tento film nešiel, ale na jedno pozretie v kruhu rodiny je postačujúci. Slabé 3*.

Nebýt posledních pár minut, tak je to vlastně jen obyčejná a průměrná antická romance. Nebo co to vlastně mělo být. Celkově totiž nechápu smysl toho filmu. Ať už historicky, vizuálně nebo herecky, je to totiž dost slabé. A nejvíc mě na celém filmu zarážela ta blbost postav. Už vidím, jak někdo ztrácí čas bojem o ženskou, když mu na hlavu padá celý město.