Resident Evil: Odveta (2012)

Tak tady už šel horror v podstatě stranou (jedno dvě monstra to nijak nezachraňují). Snad potěší návrat některých tváří a úsměvná absurdnost některých záběrů a scén (fakt nevím, jak moc velký retard, idiot a smolař musí člověk být, aby bočním okýnkem střílel samopalem do plně obsazeného auta a nikoho v něm netrefil). Ve své akčnosti o prsa Milly Jovovich lepší než předchozí díl.

Přímo navazuje na události předchozího dílu. Tentokrát se děj přesouvá do tajné základny ukryté pod ledovcem na ruské Kamčatce. Alice zde opět dostává výrazný, ikonický kostým a film dál rozvíjí její roli téměř nadlidské bojovnice. Vrací se postavy z minulých dílů, například Luther, a znovu se objevují i klony vojáků z prvního filmu. Z herního světa přicházejí známé postavy jako Leon S. Kennedy a Ada Wong, což potěší fanoušky předlohy. Zároveň je ale vidět, že filmový svět jede podle vlastních pravidel – například osud Barryho naznačuje, že se nacházíme v úplně jiném univerzu než hry. Zajímavým prvkem je proměna Jill Valentine v zápornou postavu, kterou ovládá Červená královna. To je dobrý nápad, který dodává filmu konflikt i propojení s předchozími událostmi. Atmosféricky už se série definitivně posouvá od hororu k čistému akčnímu béčku. Film stojí hlavně na dynamických a energických scénách, které fungují, i když příběh nepřináší nic zásadně nového. Shrnutí: Není to špatný akční film, ale nenabízí nic výrazně nového oproti předchozím dílům. Série zde spíše pokračuje v zajetém stylu než aby se někam výrazně posunula.

Pátý díl Resident Evil: Retribution se ani nesnaží být víc než hodinovou střílečkou, je to spíš videoklip plný akce, kde se neustále střílí a občas padne nějaká hláška. Scénář prakticky neexistuje, postavy jsou jen herní figurky a logika si bere dovolenou. 3D efekty místy pobaví, hudba je povedená a vizuálně film nabídne pár zajímavých momentů.

Už titulková sekvence je díky svému zpětnému chodu zábavnou ukázkou toho, co nás ve filmu čeká. A tak se nám tu prolínají simulace, klony, znovuoživlé postavy a do toho se objeví i legendární Leon S. Kennedy. Dává to smysl? Moc ne, ale většinu času si prostě Paul W. S. Anderson užívá to, že může uctívat své videoherní i filmové vzory.

Tu som si uvedomil ako veľmi dokážem nenávidieť slow-motion. Scenár je jedna podivnosť za druhou, cítiť že dochádzajú nápady a pomaly sa príbeh nemá kam posunúť. Viac to vyzerá ako videohra než film. Štruktúrou zápletky aj vizuálnymi efektami. Asi je aj škoda zdržiavať sa dlhším komentárom. Na odpad to stále nebolo, no asi som sa zatiaľ najviac krát chytal za hlavu.