Poklad hraběte Chamaré (1984)

Velmi temný a syrový film o jednom zapadlém zámku, modloslužebnictví a nové době v čelé s císařovnou a Josefem II. Tohle československá kinematografie umí bravurně, takový ten ponurý, opuštěný kraj, kterému vládne šedý zámek, jeden prohnilý kněz a dvojice ze staré šlechty. Ani se nedivím, že tenhle film nedávají tak často, ten vyrbí depku i během slunného letního dne. Celou krutou a ponurou atmosférnu podmiňují skály a jeskyně, stejně jako hamižné hledání pokladu, které skončí pro jeho hledače tragicky. Jedinou světlou stránkou je v tomhle filmu mladý lékař a adoptovaná milostslečna. Jinak je to hrůza nad hrůzy jak se tím krajem šíří nenávist a staré praktiky na okraji inkvizičních procesů. Zvlášť odporný je tu Cupák a jeho nábožesnké praktiky a názory. Tohle si fakt pusťte jen jako nástroj pro depkování.

Po návštěvě zámku v Potštejně, kde se příběh odehrává, jsem na tento film byl hodně zvědavý. Navíc je to jeden z mála vážných filmů, který Troška natočil, takže tady nešlo nebýt zvědavý. No a i když je výsledek víceméně rozporuplný na svoji dobu je poměrně odvážný. Ponurý příběh, neortodoxní kamera a temná, ale veskrze hodně zajímavá hudba. Na dobu 80. let minulého století hodně neotřelý film, podobný atmosférou například k Herzovým filmům. Možná je škoda, že se Troška dal pohádkovým směrem. Výpravnost by mu v historických filmech určitě cizí nebyla.

Hned od začátku mi lezl na nervy ten hloupý střih. Když to pak konečně začalo být zajímavé, tedy v tom podzemí, hups, zase střih na jinou scénu. Za to mínus čtyřicet z plného počtu. Ono to tak totiž bylo skoro pořád. Takže pro mne prostě zkažený celý film. Po půlhodince mne to přestalo bavit. Někdo tam běžel lesem, někdo další to sledoval, mezitím se baba stále rozčiluje, ale klasická linie příběhu nikde. Je to dost velká škoda, protože výprava je tu výborná. Ale u mne to zazdila ta dějová roztříštěnost a někdy zbytečně tmavá kamera. Ovšem tu dvacítku si to zaslouží.

Manýrismus největšího ražení. Chcete drama? Řekněte kameramanovi, ať s tou kamerou hází jako blázen, a hercům, ať přehrávají, co to jde. Troška už zde ukazuje, že vlastně nemá vypravěčský cit a všechno tlačí na sílu - což se později ukazuje hlavně v jeho pohádkách, kde všichni jen ječí a pitvoří se, až je z toho člověku špatně. Forma pak jenom umocňuje jiráskovské národovectví předlohy a je z toho jen velká a přehnaná hysterie.

Troška tu znásilnil Jiráskův román i historii hanebným způsobem. Jedná se o extrémně tendenční dílo, které snad ještě předčí komunistické "husitské" filmy z 50. let! Po infernálním začátku vše jen podle primitivní šablony: zlí fanatičtí katolíci, hodní osvícenci a evangelíci. Po stránce scénáře jde o roztříštěný, hektický děj, neustále ponořený do tmy.  Jedna hvězdička za výtvarnou stránku (zámecké lokace) filmu, ale jinak odstrašující případ. Troška svoji protikatolickou nenávist využil už za komunistů, kterým se taková služba určitě hodila. Na věčnosti ovšem bude Troška konfrontován, a to přinejmenším s Aloisem Jiráskem a jeho dílem "Poklad"...