Poklad hraběte Chamaré (1984)

Viděla jsem tenhle Troškův film jako malá copatá a od té doby už ne, dnes večer tedy podruhé... Příběh z roku 1781 mě postupně vtáhnul, atmosféra bezchybná, temná, dusná, místy nedýchatelná, no a k tomu úžasný herecký ansámbl... Paní Blanka Bohdanová zahrála hraběnku Chamaré strhujícím způsobem, Eduard Cupák v roli fanatického kněze děsivý až odporný (výborně zahraný), příjemným osvěžením je mladý doktor (pohledný) Petr Svoboda a půvabná Patricie Havlíčková, pochvalu ovšem zaslouží všichni, Valerie Kaplanová i Erna Červená.. Musím přiznat, že tento snímek bych ke tvorbě Zdeňka Trošky nikdy nepřiřadila, působivé historické drama k zamyšlení...Císař Josef II. vydal toleranční patent dne 13. října 1781, tento dokument ukončil monopol katolické církve...

Na Zdeňka Trošku překvapivě temný (až hororový) film. Nejvíc jsem se podivoval úvodnímu apokalyptickému snu (upalování čarodějnic, hořící kostel), který bych u tohoto režiséra opravdu nečekal. Ale i další dění není žádná "selanka". Jiráskův námět neznám, tak nedokážu posoudit, nakolik se jej Troškovi podařilo převést na filmové plátno. Co se mu každopádně povedlo, je skloubení vizuální (nápaditá kamera Jaroslava Brabce) a hudební stránku snímku, díky čemuž vyznívá syrová atmosféra za časů náboženské netolerance. Hudba Harryho Macourka sice může v některých momentech působit až protivně, ale třeba závěrečná chorálová hudba trochu připomíná styl ala Zdeněk Liška. Po herecké stránce určitě zaujme duo Bohdanová (hraběnka) Cupák (abbé), zatímco ostatní protagonisté mi přišli (i díky častému tmavému vizuálu) spíš neviditelní. Víckrát tento pochmurný film asi vidět nepotřebuji, ale přesto jsem rád, že jsem tohoto "jiného" Trošku mohl vidět.

Velmi temný a syrový film o jednom zapadlém zámku, modloslužebnictví a nové době v čelé s císařovnou a Josefem II. Tohle československá kinematografie umí bravurně, takový ten ponurý, opuštěný kraj, kterému vládne šedý zámek, jeden prohnilý kněz a dvojice ze staré šlechty. Ani se nedivím, že tenhle film nedávají tak často, ten vyrbí depku i během slunného letního dne. Celou krutou a ponurou atmosférnu podmiňují skály a jeskyně, stejně jako hamižné hledání pokladu, které skončí pro jeho hledače tragicky. Jedinou světlou stránkou je v tomhle filmu mladý lékař a adoptovaná milostslečna. Jinak je to hrůza nad hrůzy jak se tím krajem šíří nenávist a staré praktiky na okraji inkvizičních procesů. Zvlášť odporný je tu Cupák a jeho nábožesnké praktiky a názory. Tohle si fakt pusťte jen jako nástroj pro depkování.

Po návštěvě zámku v Potštejně, kde se příběh odehrává, jsem na tento film byl hodně zvědavý. Navíc je to jeden z mála vážných filmů, který Troška natočil, takže tady nešlo nebýt zvědavý. No a i když je výsledek víceméně rozporuplný na svoji dobu je poměrně odvážný. Ponurý příběh, neortodoxní kamera a temná, ale veskrze hodně zajímavá hudba. Na dobu 80. let minulého století hodně neotřelý film, podobný atmosférou například k Herzovým filmům. Možná je škoda, že se Troška dal pohádkovým směrem. Výpravnost by mu v historických filmech určitě cizí nebyla.

Hned od začátku mi lezl na nervy ten hloupý střih. Když to pak konečně začalo být zajímavé, tedy v tom podzemí, hups, zase střih na jinou scénu. Za to mínus čtyřicet z plného počtu. Ono to tak totiž bylo skoro pořád. Takže pro mne prostě zkažený celý film. Po půlhodince mne to přestalo bavit. Někdo tam běžel lesem, někdo další to sledoval, mezitím se baba stále rozčiluje, ale klasická linie příběhu nikde. Je to dost velká škoda, protože výprava je tu výborná. Ale u mne to zazdila ta dějová roztříštěnost a někdy zbytečně tmavá kamera. Ovšem tu dvacítku si to zaslouží.