Pohřeb v Berlíně (1966)

Mizerný film postavení na známém herci Michaelovi Cainemu hlavně kvůli nedostatečnému rozvoji postav a četným dvojím zápletkám, které ztěžují sledování zápletky. Věrní fanoušci tohoto žánru si zde najdou dost, co se jim bude líbit. Na druhou stranu je tempo pomalé a klikatý, místy chabý scénář může být frustrující pro diváka, který není takovými podrazy plně pohlcen.

Mám obrovskou slabost pro (hlavně mladého) Michaela Cainea :) Proto jsem si ten film našla. Nicméně - je to hodně zajímavě z  pohledu reálné Berlíneské zdi, která ve filmu figuruje a celá ta atmosféra je neskutečně zvláštní, protože se tam řeší to, co se v reálu opravdu dělo. Nicméně - film mi přijde až moc "zamotaný" a přezápletkovaný :) Jednou a stačilo - děkuji :)

Druhý špionážní film roku 1966 z Berlína a o dost lepší než Quillerovo memorandum. Palmer se vydává do Berlína připravit dezerci vlivného plukovníka KGB, střetává řadu figurek - padělatel, "bondgirl", mistr útěků, kamarád z dávných dob a hodinu připravuje akci. Ta dopadne trošku jinak a pak ve finální půlhodině nastává smršť zvratů, kde se ukáže že nikdo není tím kým se zdál, že zdánlivě vedlejší postavy jsou důležité a že svět špionů je svinstvo kde dobro a zlo neexistuje. Je to sice opět (s výjimkou thrilerového finále) film bez akce, ale za to nechybí parádně zamotaný příběh (možná až příliš), zajímavé postavy, díky režisérovi mírny bondovský šmrnc a především skvělý hrdina. Cainův agent je sarkastický, rebelský, chytrý ale chybující jako normální člověk. Není to čisté hodnocení, ale je to o něco lepší než první Palmerovka, které jsem dal 3, takže s přimhouřením očí 4*.

„V noci jsme chtěli jít přes zeď na východ... Z Východního Berlína se můžeme dostat do Československa a odtamtuď do Švýcarska.“WTF, co to bylo za slátaninu? Tenhle film mě dost zklamal. Čím více filmů z doby studené války o přechodech či špionážních akcí přes železnou oponu vidím, tím ještě více zpětně oceňuji režisérský um, s jakým Jiří Sequens natočil vybrané díly Majora Zemana na toto téma, leč možná ideologicky podbarvené. Ani se nedivím, jak byl seriál o mjr. Zemanovi populární v řadě dalších evropských zemích,Bílé linkyaModrá světlaměly skutečný spád, napětí a Sequens z papírově nezáživných příběhů o cestě za získáním dokumentů pro rozvědku vytesal přímo dobrodružnou podívanou s pohltivou atmosférou. Z režisérů tematicky spřízněných filmů může Sequensovi dle mého názoru konkurovat jedině Claude Pinoteau (ve filmech s Linem VenturouMlčenlivýaSedmý terč), s mrknutím oka nad drobnými přešlapy vRoztržené oponěmožná ještě Alfred Hitchcock. Jinak je eurospy (nejen) o cestách napříč Zdí často obrovská bída nejen v zbytku domácí tvorby, ale evidentně i v zahraničí.Pohřeb v Berlíněbohužel nemá po většinu času (snad s výjimkou závěrečné přestřelky) žádnou hutnější atmosféru ani kus dobrodružství, mimo hlavní postavy bohužel ani moc pokusů o humor, zato mu v druhé polovině nechybí třeba obrovská nepřehlednost v postavách, komplikovaných vztazích i plánech. Michael Caine se z celých sil snaží tuhle bídu zachránit, nebrát postavu svého agenta Palmera vážně a nutno mu k dobru přičíst, že se mu to díky občasným hláškám a značnému nadhledu docela úspěšně daří, byť mě Caine nedokázal chytnout až natolik, aby mě bavil tento film i jako celek. Jinak z celého toho spektáklu mě výrazněji zaujala jen ta úvodní cesta jednoho uprchlíka přes Zeď v jeřábním nákladu.40%

I'm not killing anybody in cold blood.Nimbus Harryho Palmera, toť měsíční odlesk superhrdinské záře 007. Nezanedbatelný díl potěšení možná nejlepšího špionážního filmu Guye Hamiltona spočívá v průběžném srovnávání hlavní postavy, zlodějíčka ve službách MI6, obrýleného a mastroiannovsky nejistého, který musí škemrat o 800£ na nové auto od "M", s kýmsi, kdo si chodí pro libovolné obnosy do nejbližšího kasina.Pohřebtuto služebnost flemmingovské frančíze paradoxně nemá zapotřebí. Zápletka si nezadá se cynickými, vícevrstevnatými hádankami Johna le Carré. Ženy jsou krásné a krásně proradné a cockney charisma Michaela Cainea vynáší i přes všechnu zranitelnost jeho postavu do sfér, jež byly některým bondovským představitelům nedostupné. (Tím nemyslím jen Lazenbyho.)
Příběh okolo příprav smutečního obřadu rámuje scéna Berlína čtyři roky staršího než první syntezátor Kraftwerk; z bod, kdy Bowie zkoušel prorazit s pseudo-folkovými šlágry Rubber Band či London Boys a Angele Merkelové do vstupu k východoněmeckým svazákům scházely plné dva roky. Neonový líc na rubu z padesáti odstínu šedi, spájený jizvou zdi, snímá Otto Heller tak úchvatně, jakoby očekával kanálové zjeveníTřetího muže.
Právě se dozvídám, že třetího Palmera natočil Ken Russell. Nemohu být zvědavější.