Agent Palmer: Případ Ipcress (1965)

Demýtizácia tajného agenta akého je možné poznať z bondoviek. Žiadne luxusné auto, hodinky a vychytávky, ale život skôr v ústraní, agent si ráno musí sám spraviť kávu a taktiež po návrate domov večeru. Je zaťažený byrokraciou v práci a faktom, že sa veľmi nemôže oprieť o svojich nadriadených. Michael Caine v netypickej role a ešte aj netypicky v okuliaroch. Smrdí to obyčajnosťou a necoolovým Londýnom, snímaným skôr v tmavých farbách. Snímka má typický britsky suchý humor, ktorému ja príliš neholdujem. Na prvý šup ma dielo ako také až tak nedostalo, ale po druhýkrát do seba pekne zasadli určité detaily, z určitých replík postáv sa dá čo to odčítať a predvídať. Aj tak zostáva nevysvetlené ako sa Harryho kolega dostal k inkriminovanému materiálu a ako ľahučko z neho vyčítal skratku IPCRESS. A vôbec k čomu daný program slúžil a kto stál v jeho pozadí? Chýba ozrejmenie motivácie záporných postáv. Barličkovo na mňa pôsobí aj scéna, pri ktorej nájde Harry pásku s inkriminovaným nápisom v starej továrni, prečo vôbec niekto nechával pásku v kachliach? Celé to má fajn atmosféru, ale zmienené mínusy to celé posielajú do priemeru.

Kto je zradca v špionážnej zamotanici? Trocha uťahaná a na akciu skromná záležitosť, ktorú tlačí hore hlavne Michael Caine a vynikajúca kamera, ktorá sa stavia do rôznych uhlov a nečakáných pozícií. Občas ukápne aj kvapka suchého anglického humoru, ale z dnešneho pohľadu už to celé moc nešlape. Prvý film zo série o Harrym Palmerovi podľa knihy Leha Deightona. V roku 2022 vznikla aj seriálová adaptácia.

Dr. No mal premiéru 1962 a tri roky neskôr prišla táto nebondovská bondovka. Michael Caine je šarmantný, inteligentný a drzý tajný agent. Väčšinu času sa odohráva jeho bežný pracovný či súkromný život. Robí šetrenia, nakupuje, varí, mláti nespolupracujúce individuá. Realisticky pojatá špionážna zápletka, ktorú ozvláštňuje hranie si s mozgami. Keď si odmyslíte hlavný ťahák, teda ústrednú postavu, tak z toho zostane len málo akčná záležitosť šetriaca si dráma na úplný záver.

Michael Caine rozhodně patří mezi moje oblíbené herce už desítky let a ani tady mě nezklamal. Navíc ten Londýn 1965 pro mě představuje kouzlo "staré dobré Anglie". A první body jsou tu. Zápletka je dobře rozehraná, dvojití agenti zvyšují přitažlivost děje a tak film se ubírá správnou cestou. Kamera je originální a snaha o serióznost případu ze scénáře čiší. Je to samozřejmě poplatné době (jistě si pozorný divák všiml, že cílem energetického zabezpečení je chybné využití jaderného potenciálu, zatímco dnes se ví, že stačí větříček a sluníčko), i to, že strany konfliktu se tu nepojmenují, protože se zdá být jasné, kdo jsou. A i to dnes už neplatí. Konec hodně osvětlí a divák je spokojen. V hodnocení dneška ale spadne do lepšího průměru (ve své době byl na tom jistě lépe) a tak 65% vidím za zasloužených.

Hlad po zábavných historkách ze světa špionáže byl v šedesátých letech tak velký, že si koproducent prvních Bondovek Saltzman vypůjčil skoro polovinu tehdy již slavného štábu, a jal se točit trilogii filmů s agentem Palmerem, krátkozrakou alternativou k mnohem velkolepějšímu 007, která v podání neodolatelně sarkastického Michaela Cainea vedle odhalování spiknutí vaří milenkám speciality z plechovek francouzských žampiónů. Vtipné to je o něco méně, než jsem doufal, s tím všednodenním životem hlavní postavy to tvůrci asi trochu přehnali, nicméně je to trochu serióznější pojetí než to Flemmingovo, i když to už je vlastně pomalu cokoliv. Tento jakýsi 065 se drží každopádně mnohem více při zemi, nikam necestuje, a natáčení se tak povedlo až na pár záběrů z ulic Londýna celé udržet v Pinewood studios. Jen ta samotná zápletka s vymýváním mozků hypnózou je v dnešní době hrozně cheesy.