Podzemka (1985)

Cpi si tu svou storku někomu jinýmu. Protože já na ty kraviny seru.Budgetový Belmondo ChristopHE Lambert v budgetovém titulu mistra budgetové produkce Luca Bessona. Je těžké vyčítat filmu trochu otravnou nesmyslnost. Jaksi comicsová zcestnost, podtržená účastí figur jako Fred, Helena, Batman & Robin, je zřejmý záměr tvůrců. Hlavním protagonistou filmu je ale samotné metro - nástupiště; eskalátory; kolejiště; servisní průchody; bufety; policejní kukaně; zářivky v oblacích páry, jen akcidentálně třímané rukou postavy z masa a kostí. Vše ostatní, včetně hrdinů a chatrné zápletky slouží jen jako stafáž fascinaci svébytnou estetikou a atmosférou [zcela fantazijního] podsvětí podzemky.  Kdyby se Besson odhodlal k punk-Highlenderaprosté dokumentární formy, udělal by lépe.

Zazie z poloviny osmdesátek přišla o barvy, ale nepřišla o zvuky. A tahle je skutečně v metru. V jeho tunelech žijí zvláštní lidé, kteří mají tu společnou vlastnost, že se nově příchozích na nic nevyptávají. Svoboda jsem, svobodu chci, svobodu dávám. Jen kdyby v tom filmu nebyl Lambert, navíc je blonďatý, takže vypadá ještě hůř, než obvykle, což by vadilo mnohem méně, než fakt, že hraje mnohem hůř, než obvykle.

Pamatuju si, jak jsem hořce kroutil u Antalova Kontroll a to nikoli proto, že by ten film byl jakkoli špatný, ale kvůli tomu, že zpracoval námět, který jsem nosil tehdy dlouho v hlavě (akorát byl zasazený do pražského Kongresového centra). A to jsem tehdy ještě ani nevěděl, že v pětaosmdesátém natočil Besson v zásadě némlich to samý, akorát s protagonistou, který je vizuální kombinací mě a Johnnyho Násilníka. Subway je chaotická změť scén a témat zasazených ve světě pod světem pařížského metra se skutečným mladistvým drajvem, který hází klacky pod nohy každému, kdo se snaží film racionalizovat, zařadit a obecně prostě podmanit. Besson chtěl být protestním hlasem mládeže a navázat v tom na Godarda s Truffautem, místo toho byl ale prostě mladý tele, co se točilo za sukněma. Subway je právě díky tomu takovým čistým, nezkroceným a nerozvážným filmem se svým vzácným kouzlem.

Luca Bessona mám opravdu ráda, ale jeho rané období tvorby jde trošku mimo mě. Celková myšlenka lidí žijících v pařížském metru byla výborná, ale jinak je film pomalý, dialogy nedotažené a děj je neskutečně nudný. Vztah mezi Isabelle Adjani a Christopherem Lambertem je těžko uvěřitelný a konec mi připadal opravdu zmatený. Naopak hudba a celkový neotřelý styl byly prvky, za které si Podzemka zaslouží aspoň 2*.

Surrealistický vesmír pařížského metra a v něm probíhající punkový či post-punkový život pro nás absolutně neznámý. Snímek má podmanivou magickou jednoznačnost ve svém jednoduchém a nejasném stylu. Subkultura žánru měla vždy své specifikum oslovující jen určitou část diváků, kteří daleko více dokáží ocenit tvůrčí umělecký přístup, kde se dokonce porušují i stanovená pravidla. Je to hlavně o stylu nad podstatou sebe sama ve svých tématech plného obrazů vtírající se do myšlenek daných představ. Kult osmdesátých let ve své podstatě a fascinaci touhy po svobodě, dobrodružství a sociální vzpouře. Příběh ve svém podmanivému vzhledu působí jako moderní pohádka ukončená beznadějnou romantickou tragédií ve stylu hudebního videoklipu. Tohle není film o násilí, ale o emocích a v tom je daná síla. Ano, svým způsobem netradiční milostný film, který však dokáže vytvořit jen Luc Besson.