Dracula: Příběh lásky (2025)

Táto verzia, je vlastne len Bessonova reinkarnácia, či remake Coppolovej verzie a dokonca aj skvelý skladateľ Danny Elfman občas použije nejaké noty zo soundtracku z verzie 1992. Podoba grófa, je v jeho stareckej, či mladickej verzii takisto takmer do nitky zhodná a premisa celého filmu takisto. Luc Besson si spravil svoje remeslo, ale mohol prísť s niečim inovatívnejším.

Bessonovi slouží ke cti, že jeho Dracula dopadl líp, než tenArgentův. Ano, mladý Dracula mi připadal trochu jako před-glumovský Sméagol, silně se tu odkazuje, ale i polemizuje s Coppolovou verzí (ze která se v průběhu let stala jednou z mých srdcovek), navíc ta citace Parfému: příběhu vraha. No ale ok, popravdě jsem se od příchodu Waltze docela bavil (a smál se). Místy to klouže do parodie. Ale ten konec, ach jo.

Filmových adaptácií upírskeho románu "Dracula", ktorý v roku 1897 napísal írsky spisovateľ Abraham Bram Stoker, som už videl hodne. Je to horrorová literárna klasika, ktorá je vďačným materiálom pre filmových tvorcov. Neodolal jej ani francúzsky režisér, scenárista a producent Luc Besson. I on prispel v roku 2025 svojim dielom k rozšíreniu draculovskej kolekcie. Jeho verzia je inšpirovaná základnou premisou románu, ale uberá sa svojim vlastným smerom. Temne romantická invencia mi prišla pozitívne originálna. Príbeh lásky grófa Draculu klenúci sa stáročiami, ktorý vyvrcholil v devätnástom storočí v Paríži, ma zaujal. Páčilo sa mi aj vizuálne stvárnenie a výkony dobre obsadených hercov. Toto sa Bessonovi fakt podarilo. ****

Průměrný romanťák v kulisách Drákuly. Princ Vlad ztratí v 15. století svou ženu Elisabetu v bitvě s Osmany, zřekne se Boha a za trest se stává nesmrtelným Draculou. Čtyři sta let hledá její reinkarnaci a nakonec ji objeví v 19. století v podobě Miny, snoubenky právníka Jonathana Harkera. Dracula ji svede a probudí v ní vzpomínky na minulý život, ale Harker přivolá kněze (Christoph Waltz), který zámek oblehne. Kněz přesvědčí Draculu, že pravá láska znamená Minu neodsoudit k věčnému prokletí, a ten se nechá probodnout kůlem. V nejemotivnější scéně se Dracula rozpadá v Mininině náruči v prach, jeho oběti jsou osvobozeny a Mina se vrací k lidství, navždy však poznamenaná ztracenou láskou.

V titulcích stojí "inspirováno Bram Stokerem". Vůbec ne. Mělo by tam být "inspirováno F. F. Coppolou". Coppola totiž udělal z lásky hraběte a Miny středobod příběhu. A Besson na něj vložil ještě větší důraz. Čímž se strefil do černého. Pořád je to zdatný filmař a obsazení se mu povedlo na jedničku. Jones sice není Oldman, ale charizmatu má také na rozdávání. Některé scény, podbarvené Elfmanovou hudbou, si budu pamatovat ještě hodně dlouho. Za mě jde, po Coppolovi, o druhé nejlepší zpracování tématu Dráculy.