Po životě (2009)

Film Po životě měl podle mě velký potenciál stát se klidně i pětihvězdičkovým zážitkem, ale bohužel mu chybělo několik zásadních věcí, které ho výrazně sráží dolů. Atmosféra a samotný nápad jsou zajímavé, místy až mrazivé, ale celkové zpracování působí nedotaženě. Největší problém vidím v postavách. Film sice naznačuje hlubší vrstvy, ale vůbec je nerozvíjí. Typickým příkladem je postava, kterou hraje Liam Neeson. Podle dostupných informací by měl představovat bájnou postavu Charóna, převozníka duší do posmrtného světa, což je extrémně zajímavý motiv. Jenže film tuto myšlenku téměř nerozvede. Divák tak zůstává zmatený a má spoustu nezodpovězených otázek: Kdo vlastně je? Jaká jsou pravidla toho světa? Místo aby film tyto prvky víc prohloubil, spíše po nich jen klouže po povrchu. To je velká škoda, protože právě tohle mohlo z filmu udělat něco opravdu výjimečného a zapamatovatelného. Výsledkem je tedy snímek s dobrým základem, ale nevyužitým potenciálem. Kvůli nedostatečně rozvinutým postavám a nejasnému příběhu působí spíš jako promarněná příležitost než plnohodnotný filmový zážitek.

Je to velmi originální film s pozoruhodným scénářem. Hlavní nevýhodou je, že je docela matoucí, i když na druhou stranu vás tento zmatek nutí věnovat filmu větší pozornost a snažit se zjistit, co se vlastně děje. Doporučuji, i když, stejně jako já, nad tím pravděpodobně strávíte spoustu času přemýšlením.

After.Life je fascinující, pomalu budovaný psychologický zážitek, který mě zcela pohltil. Každý záběr dýchá tichou hrozbou, každé slovo má váhu. Liam Neeson exceluje jako záhadný pracovník pohřebního ústavu, Christina Ricci je zároveň zranitelná i silná. Film mistrně balancuje mezi realitou a halucinací. Znepokojivý, krásný, hluboký. Jeden z nejpodceňovanějších thrillerů své doby.

Film o tom, jak pěkná, ale dost nesnesitelná ženská umře při autonehodě, protože místo aby se věnovala řízení, volala mobilem. V márnici ji pohřebák připravuje do rakve a ona mu do toho kecá a pře se s ním, že není mrtvá. On jí ukáže její úmrtní list, ale kampak na ženu s logikou! Nevěří mu, sleze ze stolu a začne se dobývat ven z márnice. Chlápek je na to zvyklý. Nebožtíci mu často mluví do jeho práce nebo se chtějí vrátit zpátky do života. Trpělivě jí vysvětluje: „Ostatní vás vidí jako mrtvolu na prkně. Takhle vás vidím jen já. Kolik měříte?“ Ona: „Proč?“ On: „Musím vybrat rakev.“ No a tak dále. – Jedna z filmových fantazií o postmortálních trablích. Docela to ušlo, jen se to trochu vleklo. Největší předností filmu je, že se tam hlavní hrdinka většinou producíruje nahá.

,,Co jste chtěla od života?'' - ,,Chtěla jsem být šťastná!'' --- Mám rád tyhle mysteriózní filmy ze světa mrtvých, Stále jim kraluje snímekJak přicházejí sny. Na tohle jsem narazil náhodou a s chutí se do toho pustil. Chudák Christina, od dob Adamsonových je asi předurčena do podobných rolí. :-). Tady nám navíc ukáže nejden svůj půvab, nicméně to bude na pitevním stole s pletí barvy mdlé až našedlé. Takže snad krom místních nekrofilů její nahotu asi nikdo neocení. Ten, komu tam leží je výborný Liam Neeson, jemuž patří pohřební ústav. Jeho postava je lehce záhadná, protože ač regulérní funebrák, umí s mrtvými rozmlouvat a připravuje je na jejich poslední rozloučení s příbuznými (formou vystavení v otevřené rakvi) a na cestu do hrobu. Kupodivu se o lidech vyjadřuje někdy velmi přezíravě, takže mne napadlo zda on sám byl lidská bytost. Z filmu divákovi plyne jednoduché poselství a to, že je třeba užívat života, milovat, zkrátka žít dokud to jde. Protože až se Liamovi, nebo někomu jinému od pohřebáků ocitnete na pitevním stole v přípravně zemřelých, bude na všechno už pozdě a marně si pak něco vyčítat. Osobně jsem čekal od filmu něco víc, řekl bych, že ty definitivní konce mrtvých formou fotek nebyly dotažené k nějakému rozumnému vyústění. 3 dny tělo vzdoruje, klábosí, přemlouvá a pak po pohřbu co? Nic? Atmošku to mělo slušnou, ale něco málo tomu chybělo. Dávám tedy za 3 injekce uvolňující svaly od posmrtné ztuhlosti. * * *