Plavat proti proudu (2003)

Jeden z filmov, kde som teda neočakával nič a bola z toho vynikajúca dráma. Kto vie, ako by to bolo bez skutočne fantastického výkonu Geoffreyho Rusha. Ten sa pre úlohu polotyrana a alkoholika snáď aj narodil. Dej má spád, je zaujímavým aj tým, že ide o skutočnú udalosť, navyše zo sveta športu, kde o zápolenie a víťazstvá či prehry nie je núdza. Rodinná stránka, ktorá je tu ale nosnou, je zdramatizovaná na vysokej úrovni. Je až na nepochopenie, ako môže mať jeden otec tak rozdielny prístup k svojim deťom.

Nekompromisný tyranský otec, športový talent, zlé sociálne zázemie a snaha niečo dokázať. Mám rád drámy postavené na týchto pilieroch. Emotívna stránka tu postupne naberá na sile hneď v dvoch rovinách. V prvom rade je to vývoj vzťahu medzi oboma bratmi, v ktorom hrá kľúčovú úlohu ich otec a jeho zhubný vplyv. G. Rush sa v tomto smere prekonal, miestami som ho mal chuť kopnúť niekam do gulí. Potom je tu silný sociálny podtón celkového neutešeného rodinného zázemia budúceho plaveckého talentu a pekná myšlienka, že svoj osud máme vo vlastných rukách, pričom keď je túžba a dostatok trpezlivosti opustiť takýto hrozný svet sociálneho marazmu, tak je možné aby sa človek prekonal a tým prekvapil aj sám seba. Naozaj perfektný film, ktorý stojí za pozretie.85/100

Podobné prípady filmov, pri ktorých si pozriete najskôr plagát (hodnotenie zo zásady nie) a očakávate typický rodinný film, vás často prekvapia. Skvelý Rush, bolo z obrazovky vidno, ako si túto rolu vychutnáva, citlivá téma, založená na skutočnej udalosti, skôr dráma ako športový film (šport bol na pozadí a bol len akýmsi podkladom k dráme), dráma, napätie, akcia, dialógy, to všetko tvorí mozaiku pozitív, z ktorých sa film skladal. A hoci je pravda, že sa časom trochu naťahoval a že to chcelo viac takých výrazných momentov ako ten, keď sa matka predávkovala a šla do nemocnice, jednoducho viac momentov, ktoré by napätú situáciu v dome ešte viac vyhrotili a prestrihli, je pravda, že nie som o tom 100% presvedčený, rozhodol som sa dať plné hodnotenie. P.S. Som rád za minutáž, akákoľvek dupľa by filmu ubrala, takto to bolo akurát.

Despotický a zatvrzelý otec, alkoholik a tyran. To vše byl Harold Fingleton. Otec, který nedokázal přijmout fakt, že jeho syn, má talent větší, než jeho bratr, kterého Harold protěžoval. Možná byl tento moment, právě tím hnacím motorem, který hnal Tonyho k ještě tvrdšímu tréninku, nejprve ve snaze přesvědčit otce o svém talentu, najít si cestu k jeho otcovské lásce, později už to byl jen vzdor a snaha ujistit, že se v něm otec celý život pletl. Kdyby tento hnací motor Tony neměl, tak by možná nikdy svých úspěchů nedosáhl. A možná, kdyby nezvolil Harvard, tak měla dnes Austrálie dvě olympijské legendy, mimo té současné v podobě Michaela Phelpse.Viděno jako 15 film v pořadí v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií

Není zrovna dvakrát příjemné to sledovat, zvlášť když má člověk slabost pro Jesseho Spencera (ehm ehm), ale ten film je při zjevném nízkém rozpočtu hrozně zajímavý a strašně rychle vás vtáhne do děje a vy ho dokoukáte, i když máte celou dobu potřebu vrazit Geoffreymu Rushovi jednu do nosu. Tohle není film, na který narazíte každý den a přesto, že mě mrzí, že jsem se nedozvěděla víc o Tonyho pozdějším životě a musela si to googlit sama, musím uznat, že je dobrý.