Kanec (1984)

,,PREDSTAV SI, ŽE SA HOVORÍ, ŽE IM TERAZ V AUSTRÁLII ZAVIEDLI TELEFÓNNE LINKY. ČÍTAL SOM O TOM V NATIONAL GEOGRAPHIC." ,,TOMU NEVER!" __  Horor nie je strašidelný, iba nanajvýš napínavý s niekoľkými príjemnými lakačkami, keďže réžijne postupy pôsobia už značne zastaralo, zostáva tu však príjemný vizuál a špecifická atmosféra pôsobiaca snovo až surrealisticky (prechod púšte).  Model diviaka napriek jeho veľkosti nie je uspokojivý a pôsobí veľmi staticky. A je nanajvýš zvláštne, že monštrum z austrálskej buše napokon eliminuje Američan, teda Kanaďan, hoci Kanaďania sú Američania, všakže...? (535. hodnotenie, 65. komentár k filmu)

Dávám za 5*, protože film je naprosto psychedelická záležitost na pomezí hororu a ztvárnění  halucinatorních vizí, kdy se patrně na celém filmové štábu podepsalo australské sluníčko...  Absolutně nevídaná záležitost, i co se komparzu v hospodě týká...takový výkvět australských vidláků v akci jsem v jiném filmu zatím neviděl...

Naturálne aminal horrory o vraždiacich zvieratách mám v obľube už pekných pár rokov. Videl som vyčíňať všeliake zvery: žralokov, krokodílov, aligátorov, pirane, krakaticu, kosatky, psov, vlkov, levov, šabľozubého tygra, opice, medveďa, varana, žaby, kobylky, zajace, netopierov, vtákov, hadov, včely, osi, mravcov, pavúkov, slimákov... Tento špecifický horrorový subžáner mám dobre zmapovaný. No ale ešte ma občas dokáže niečo nové prekvapiť. Tento krát to bol diviak, ktorý sa v roku 1984 objavil v austrálskom filme "Kanec" (Razorback). Na počiatku svojej režisérskej kariéry ho natočil Russell Mulcahy. Celkom na mňa zapôsobil ten surový buranský vizuál. Bol to taký zvláštny austrálsky kvázi exploitation animal horror. Filmová kritika ho radí do špeciálnej kategórie, ktorá nesie označenie ozploitation. ***

"K zubu zub a srsti hrst, kost ke kosti, hryzat prst. Dvoupatrové horor sele, v buši držkou ryje. A vidláků tři prdele... Skippy nepřežije. "Se šípkovou nebo se zelím? Než se rozmyslíte, jednu kvízovou otázku. Co se v Austrálii děsně přemnožilo? Kromě klokanů, samozřejmě. Uhodli jste, jsou to vidláci. Jsou všude, i v té nejposlednější zaplivané prdeli je jimi narvaný celý bar. Ušmudlaní, vypatlaní burani s křivou hubou, šišatými ksichty i mozky, zkrátka dementi radost pohledět. I na dvoupatrového kaňoura se dobře koukalo, hlavně zkraje, kdy se moc neukazoval, jen tu a tam odněkud čouhaly jeho páráky a klektáky nebo kus chlupaté kýty. I bloudění a přímo surrealistické halušky v buši jsem si užil, a teplý kožíšek mrtvého, čerstvě střeleného klokana mě při usínání hřál do tváře. Atmosférická a zábavná vepřová vykopávka, dablprasákem vyrytá z australského prachu, vidlácká, krvavá a smradem z jatek provoněná divočina, která se mi moc líbila. Takže protinožcům odpustím ten doslova zprasený závěr, což byla nechutně přepálená hollywoodská hovězina.

Buranský hixploitation reznutý animálnym hororom. Samozrejme, vizuálne to už dnes pôsobí smiešne, ale nad to sa dá povzniesť. Horšie je, že sú postavy príšerné ploché a ani jeden zo spomenutých hororových subžánrov poriadne nefunguje. Buranská i diviačia rovina strašne zaostávajú za potenciálom. V austrálskej divočine pritom vznikli v neskorších rokoch podarené zvieracie i hixploitation kúsky.