Planeta pokladů (1982)

Stevenson sa musí v hrobe obracať, čo Petkov spotvoril s jeho námetom. Nie kvôli tomu, že je to scifi, to je aj DisneyhoPlaneta pokladovči koprodukčný seriálPlaneta pokladov. Údesná animácia, nielen sympatickosť ale aj jej samotná kvalita. Trochu som čakal, že Bulharsko a vedecko-fantastický animák bude exotika, ale až takú exotiku som nečakal. Ako keby to ani nebolo spracované v Európe, ale niekde v Papue-Novej Guinei. Bizardnosť scén, dialógov a aj niektorých častí príbehu je už len taká antičerešnička na torte. Normálne som súcitil s českými dabérmi, s čím museli pracovať. Len z úcty k námetu a snahe bulharských tvorcov do niečoho takého sa pustiť dávam hviezdičku naviac.

Ještě, že se toho RLS nedožil.

Možná nejšílenější film, jaký jsem kdy viděl. V bizarnosti animace, příběhů, nebo dialogů je opravdu těžké hledat Planetě pokladů konkurenta. Pustit mi to v mých dětských letech - asi bych utíkal od televize...

Je až s podivem, že režisér Rumen Petkov (spolutvůrce pověstných animovaných seriálů jako jsou Johnny Bravo či Dexter´s Laboratory), natočil něco takového jako je Planeta pokladů. Příběh sice vychází z původní látky R. L. Stevensona, ale to tak vše. Animace prostředí je na průměrné úrovni, mnohdy s možná většími ambicemi, animace postav je však jedním slovem otřesná (návrhy postav vycházely snad z pera nějakého předškoláka, nechť to prosím předškoláci neberou jako urážku). Fyzika pohybů těchto postav je, ne na primitivní, nýbrž neplynule hloupé úrovni (postavičky se stále třesou či odporně pitvoří). Děj sám je zasazen do rádoby poutavé sci-fi doby kolem 25. století. Různé trampoty, které prožívají animované postavy, jsou opravdu zarážející, bez kontextu či návaznosti. Rovněž celý film nepůsobí ani trochu jako dětský film, ale jako “něco”, co natočili na zakázku tajné vládní agentury, aby mohli vymývat dětem mozek. Není to po chuti sdělit, ale i japonská série o Pokémonech měla větší smysl. Tvůrce britských Teletubbies ale nedostihne nikdo, ti však cílili na ještě mladší publikum. K světlým stránkám snímku patří syntetizátorová hudba Borise Karadimčeva.(13.04.2014)

Viděl jsem to jako dítě, ale mám na to mlhavé vzpomínky. Znovu jsem to viděl nedávno a můj dojem je totální haluz a patlanice nepěkného vizuálního stylu bez smyslu pro plynulost nebo sourodost příběhu, plné věcí, které s ním nemají nic společného nebo se v něm objeví bez jakéhokoliv vysvětlení. Zřejmě, hledat v tom jakoukoli logiku je marné. To, jakou látku mohl užívat režisér Petkov, je tajně naznačeno hned v prvních záběrech filmu. A mimochodem, české znění této pohádky je prakticky nenaruchované.(07.05.2013)