Plamen a Citron (2008)

Viděl jsem to do půlky, a to natřikrát (!!!)... uf... Oba hlavní protagonisté museli být pod silnými sedativy, jinak to nevidím (Thurek neustále čučel do jednoho místa jako slepec a Madsovi zas očička poletovala až moc, a ještě se pořád potil jako prase – ale některé holky to evidentně rajcuje); a tak i já jsem si připadal poněkud omámeně, "snově" ("Odboj v autě s rodinou a narozeninovým dortem" by se ta taškařice mohla klidně zovat)... jinak řečeno: nechápal jsem ani málo, malinko, co se v tom podivném snu děje. Jedna hvězda za to, že jsem takový dobrák.

Dřív nebyl můj vztah kMadsi Mikkelsenovizrovna dobrý, považoval jsem ho za mainstreamového herce, který měl naprosto otřesnou roli vDoctoru Strangeovi, fetišistickou roli vKanibalovia dobrou, byť předceňovanou roli vCasino Royale. Nechápal jsem, když jej nevkusní fandové chtěli do role Geralta z Rivie. A stále bych to nechápal, je ale pravda, že od doby, co jsem vidělDruk, jsem si tuto klasiku dánské filmové kuchyně zamiloval. Flammen og Citronen je tak součástí mé pouti k poznávání více poloh tohoto vlastně celkem pohledného herce, který nějakým způsobem vždycky roli oživí, ať už jde o učitele v krizi či právě poměrně nudného a sterilního Citrona. Protože co si budem, ačkoliv je Plamen a Citron operaceAntropoidna steroidech a oba dánští ogaři jsou vlastně jen Gabčík a Kubiš, kdyby měli trochu větší kliku a těch Heydrichů tam bylo trochu víc, tak i přesto to není úplně nepodařený film. Sice je luxusně natočený, herecky zvládnutý, vizuálně podmanivý a správně temný, ale ten příběh je na některých místech zmaten, na některých místech by zasloužil rozvést a na jiných zkrátit - zkrátit v případě Ohníčkova vztahu s Ketty, prodloužit u povahy a charakterů nacistických ne/zločinců. Byť samotná Ketty je luxusní v provedení a v nejistotě, komu a čemu vlastně slouží. Což cením.

Odbojářškých dramat z 2. světové války máme požehnaně. Jen se prostě zamění prostředí libovolného státu a dosadí se libovolná odbojářská skupina z daného prostředí. Plamen a Citron tak nikterak nevyčnívají z této řady filmů, a bohužel nenabízí až tolik z jinak zajímavého Dánského prostředí a je tak bohužel poměrně snadno zaměnitelný za kterýkoliv jiný film s touto tématikou. Herecky je pochopitelně, jak už to u severských filmů bývá, velmi dobrý, potěší také našinské reálie, ikdyž je otázka, jaké dávají v rámci Dánského filmu smysl.

Ja si myslím, že keby toto videli obaja skutoční hlavní aktéri, asi by sa poriadne chytali za hlavy. A myslím si ešte, že ani režisér, ani scenárista (vlastne je to jedna osoba) nemajú o vojne ani len páru a spraviť z tejto témy gangsterku (či čo to bolo), kde odbojári sa správajú jak neviditeľní, je až trestuhodné. Film má technicky dobrú úroveň a mohlo by sa zdať, že pod tri sa ísť nedá.. ale dá sa ísť aj pod tri. 42,5%.

Na filmy o protinacistickém odboji se dívám rád, přestože je téměř vždy dopředu jasné, jak dopadnou. Povětšinou (logicky) pojednávají o lidech, kterým nebylo všechno jedno a neváhali obětovat vlastní životy pro "vyšší princip". Zároveň mám s tématem i značný problém, protože bojovníci za svobodu často nebrali ohledy na takzvané vedlejší ztráty, které bývaly mnohdy značné a k nimž, bohužel, často docházelo z důvodu nedodržování pravidel konspirace. Tento snímek poukázal na jiný (poměrně častý) problém- nejednotné příkazy ze zahraničních centrál, které mezi sebou nejednou soupeřily (ke škodě společných cílů). Za největší slabinu filmu považuji to, že mi tvůrci neumožnili, abych si k oběma hlavním postavám vytvořil bližší vztah, a když mi jako nejcharismatičtější figura přijde šéf gestapa, asi je něco špatně. / Poučení pro odbojáře: Nikdy nikomu nevěř.