Pláč (2002)

Měl to pro ni být nejkrásnější okamžik v životě. Okamžik, kdy dá zrod novému životu, kdy poprvé vezme do náručí své dítě, na jehož příchod se tak dlouho připravovala... Jenomže skutečnost je úplně jiná a Meg se to marně snaží pochopit. Jak je možné, že se její holčička narodila mrtvá? Proč je osud tak krutý právě vůči ní, která celý svůj život zasvětila práci s dětmi a pro děti? Meg má pocit, že se z téhle ztráty, už druhé za posledních pár let, nemůže nikdy vzpamatovat. Přitom by to ale bylo zapotřebí, protože pořád jsou kolem ní malé, bezbranné bytosti, které potřebují její pomoc. Jako půlroční Eleanor, se kterou možná její matka nezachází tak, jak by měla. Nebo je to jen Megina zjitřená fantazie? Vždyť přece Christine, tahle sympatická, milá ošetřovatelka, své dítě evidentně zbožňuje, jak by je mohla týrat nebo dokonce ohrožovat na životě? Jenomže jednou probuzené podezření se těžko zahání a Meg není z lidí, kteří by dokázali žít podle hesla "co tě nepálí, nehas".