Pintu terlarang (2009)

Tato výprava za indonéským židem Gambirem, kterému nestálo péro a celkově byl pussík mě nějak zásadně nenadchla. Zpočátku se ve vzduchu vznáší velmi tajemná atmosféra a vy natěšeně očekáváte něco šíleného a zvědavost se točí na plné obrátky. Je tedy rozhodně zklamáním, že vrcholem filmu je objevení rádoby úchylného klubu, kde si ženská přišívá cosi k ruce či jsme svědky svérázné výchovy malého kluka, která by v dětství velmi prospěla Fialovi, Rakušanovi či Bartošovi. Navíc herecké obsazení je dost špatné a měl jsem problém komukoli cokoli věřit, stejně jako právě zmíněným. Celý film vrcholí poslední večečí na indonéský způsob, která jediná, společně s podařeným rozuzlením, patří k dobrým momentům filmu. Bohužel však ve filmu převládá vata, kdy mě zejména Gambirův intimní život absolutně nezajímal. [35 %]

Některé dveře by měly zůstat zavřené, zvláště když jsou červené. Mé šesté setkání s Anwarem, nad nímž už jsem zlomil hůl, avšak na popud kolegy Omnibuse dal šanci jeho staršímu kousku. Jo, jo, je to plné odkazů, jak se píše v obsahu. Při titulkách mi okamžitě naskočila série Mission: Impossible a pak střídavě jsem si připomínal divnou Kanadu - vytváření soch těhotných žen s ukrytým tajemstvím byl dostatečný bizár, a také podivnou Itálii zjm. 70. let. Mysteriózní drama o sochaři Gambirovi, který je poněkud labilní a přirozeně cáklý, jak už umělci vesměs bývají, v závěru překvapí diváka hned několikrát za sebou, aby měl o čem přemýšlet. Každopádně vánoční setkání u stolu je bezesporu nejlepší. Výborný a zajímavý vizuál, kdy kavárna připomíná fotky ze starých amerických časopisů, bambusy se strašidelně zmítají ve větru a krev se barví do oranžové tak, jak to můžeme vidět v italských giallech a hororech z doby uvedené výše. A především kvůli posledním 20 minutám jsem své původní hodnocení zvednul o jednu*. Rozhodně z těch šesti mnou viděných suverénně nejlepší.

Zpočátku jen lehce nechutná úchylárna, která však neodvratně směřuje do nejtemnějších vod lidského šílenství.  Gambir je manipulovatelný a slabošský muž a umělec, toho času navíc neschopný sexuálního života. Zdánlivě je však obklopen milující rodinou  a přáteli, kterým není jeho osud lhostejný. Hned na počátku se sice dozvíme jeden bizarně nechutný "detail" jeho momentálního úspěchu v sochařině, ale nic přímo nenasvědčuje tomu, že by se měl jeho život brzy otřást v  samotných základech. Stále jej však pronásleduje záhadný malý chlapec a všude možně nachází rovněž záhadné vzkazy s žádostí o pomoc.  Až jej  okolnosti nakonec přivedou před dveře tajemného podniku Herosase a události naberou rychlý spád.  I přes líbivý vizuál snímku vládne zvláštní nepříjemná a vlastně i bizarní atmosféra, kdy prostě tušíte, že se musí něco stát . A  až k tomu dojde, přesto, že neočekáváte nic hezkého, tak vás ten gejzír (doslova) brutality stejně ohromí. Samotná pointa (i její pokračování) mne pak nijak výrazně neurážela,  bylo to vcelku logické. A přídavek  jednoznačně definoval  řekněme reálnější podstatu "matrixu". Utrpení je věčné!  Jak říkápátépřikázání, cti svého otce a matku svou, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.... nebo ne?

Ono to má většinu času takové to střední tempo, které vás postupně dostává do chodu a v závěru filmu jednoduše tvůrci zobete z ruky. Ať by se u toho stolu s rodinou a přáteli stalo cokoliv, zatleskal bych. Hlavní pointu jsem vlastně čekal, ale dovětek už ne. Opět se tam točil Kubrick, dokonce v rozkrývání největších tajemství mocných došel Anwar o krůček dál. Jedinou věc, kterou bych vytkl, je ten kýčovitě udělaný a nasnímaný dům. Asi to mělo v mozaice svůj význam, ale mně o kazilo prožitek

Vůbec to nebylo špatné, ale bohužel ve finální fázi až moc zamotané. A bez žádného pokusu to rozmotat, nebo alespoň nějak dobře vysvětlit. Ano, asi vím, o co tam šlo, ale těch variant po nějaké chvíli přemýšlení je poměrně hodně. To je sice většinou dobře (film nutí o něm přemýšlet i po titulcích), ale tady to zkrátka dobře není. Vzhledem k celému vývoji.65 %